Mogwai: Za hudbu ke komedii by nám museli dát balík peněz

Skotští Mogwai jsou pro mě filmovou kapelou. Přestože soundtracků zatím moc nenatočili, má jejich tvorba schopnost evokovat obrazy a scény. Musíte na ni mít náladu a jít jí naproti, což jde v nabitém festivalovém programu dost těžko, jak se mohli přesvědčit návštěvníci hodinového setu Mogwai na trenčínské Pohodě. Přestože jsou jejich skladby většinou rozvláčné a temné, mají členové Mogwai smysl pro humor, jak dokazují už názvy alb. Lídr kapely Stuart Braithwaite odpovídal na dotazy stručně, ale uvolněně a s úsměvem. Většinu času jsme se bavili, jak jinak, o filmové muzice.

Na novém albu Rave Tapes se netradičně objevují vokály. Kdo zpívá v tracku Blues Hour?

Já sám. Pak je tam ještě jedna skladba, ve které zní úryvek z jednoho rádiového vysílání. Líbil se nám, tak jsme poprosili našeho kamaráda Leeho z Ameriky, aby nám ho sehnal a poslal kopii.

Kdo rozhoduje o tom, jestli zrovna v téhle skladbě bude nějaký vokál?

Většinou to funguje tak, že ten, kdo skladbu napíše, má zásadní slovo při rozhodování, jestli tam vokál použijeme, nebo ne. Není to o egu, spíš to bereme tak, že tomu ten dotyčný nejlépe rozumí, protože je to jeho track, jeho nápad.

Vaše hudba si velmi dobře rozumí s filmy. Ve filmu Michaela Manna Miami Vice zní dvě vaše skladby, přičemž Auto Rock v úplném závěru nesmírně pomáhá emocionálnímu doznění snímku. Komunikoval s vámi Mann o užití skladby, řekl vám, kde a jak ji chce použít?

Ano, mluvil s námi o tom, dokonce nás požádal, zda bychom ji pro potřeby filmu nenahráli znovu. John (Cummings, kytarista skupiny, pozn. a.) odletěl do Los Angeles a tam tuhle skladbu upravil. Bylo to něco jiného, než když jenom poskytnete skladbu k užití, tady jsme se do toho více zapojili.

Vloni jste složili hudbu k francouzskému seriálu Les Revenants. Co vás na projektu zaujalo?

Vlastně to bylo tak, že nás tvůrci sami oslovili. Byli fajn, ten projekt se nám zamlouval, brali jsme to jako zajímavou příležitost. Ale primárně to bylo o tom, že prostě přišli s objednávkou. Samozřejmě věděli, jaký styl hudby chtějí. Mogwai asi nikdo nepožádá, aby udělali hudbu ke komedii, to by bylo hodně divné. Museli by nám dát hromadu peněz. (smích)

Jaká byla spolupráce s Clintem Mansellem při přípravě hudby k filmu Fontána? Podíleli jste se aspoň částečně i na skládání?

Ne, to byla čistě Clintova práce. Poslal nám, co složil, a pak jsme to společně nahrávali. Ale byla to skvělá spolupráce, navíc pro nás šlo o první zkušenost s takhle velkým hollywoodským projektem.

Máte nějaké oblíbené skladatele filmové hudby?

Určitě, z těch známých třeba Ennia Morriconeho, mám rád i filmovou hudbu od Tangerine Dream.

Mogwai nedělají zrovna muziku pro masy, přesto jste na Pohodě dostali možnost hrát na hlavním pódiu.

Popravdě, na tak velkém pódiu a před tolika lidmi moc často nevystupujeme, jsme zvyklí spíš na menší prostory. Ale kdykoliv jsme hráli na větším festivalu, byla to zábava a zážitek, takže jsme se těšili i sem.

Příští rok oslaví Mogwai dvacáté narozeniny. Plánujete k jubileu něco speciálního?

Zatím jsme se dohodli na tom, vydat k výročí kompilační album, nic dalšího se momentálně nechystá. Hovořili jsme taky o knížce, ale k psaní se zatím nikdo neodhodlal, takže to nejspíš neklapne.