Mura Masa a Bonzai navíc

Zatímco centru Kodaně vládly dýně, pavouci a jiná halloweenská monstra, v největším sálu hudebního domu Vega si před sebe postavil velký úkol Alex Crossan. DJ a producent známý pod jménem Mura Masa se pokusil v předlistopadovém depresivním počasí rozdivočet dánskou omladinu. Na evropském turné ho jako předskokan podpořil projekt Goss, ten ale výhodu domácího hřiště nevyužil.

Kromě hypu ohledně spolupráce s Mø se o dánském sólistovi moc neví. Naživo se představil v doprovodu dvou spoluhráčů a set začali až příliš klidně, publikum natěšené na rádiové hitovky se těžko smiřovalo s pomalým rytmem prvních skladeb a roztančila ho až předposlední Soo Bad. Zbytek písní se pohyboval někde mezi r’n’b a elektropopem a výsledkem byl nevýrazný alternativní pop. Lehce kulhající vokál nedokázal zaujmout a frontman zahalený v melancholické mlze nebyl zrovna pastvou pro oči.

Mura Masa tak měl před sebou ještě těžší práci, než se na první pohled zdálo. Za mixážní pult se ale postavil jako spasitel a set načal skladbou Messy Love. Hned se uvedl jako zkušený multiinstrumentalista a ujal se kláves, bicích i mikrofonu. Milý, lehce stydlivý začátek letěl rychle do kouta, na pódium nakráčela irská rapperka Bonzai se skladbou Nuggets a po hodině se konečně dalo mluvit o pořádné party. V následující I’ve Never Felt So Good se naposledy zpomalilo, diváci nabrali dech, na pódium se vrátila Bonzai a pomohla Crossanovi se zbytkem koncertu. Hitovky 1 Night a All Around the World měly publikum v hrsti, ale i starší Lotus Eater nebo Hell rozproudily taneční šílenství. Mura Masa střídal nástroje jako boty, zahrál si na kytaru i basu, a vystoupení tak rozhodně nepůsobilo dojmem předpřipraveného setu. Bonzai s přehledem kontrolovala publikum a místy to až vypadalo, že se jedná o její představení. Mura Masa za sebe nechal mluvit hudbu a k publiku se obrátil až ke konci, se srdečnými díky.

Závěr koncertu přinesl stupňování tempa. První vlaštovkou grandiózního finále byl remix Night Swimmers od Foals, k amoku pak diváky přivedly What If I Go? a Love$ick. Po krátké pauze se nám dostalo přídavku v podobě Blu, jejíž pomalé tempo až mrazilo. Vše skončilo pořádnou skákačkou do rytmu nejznámější skladby Firefly. Vega plná úsměvů se vyprazdňovala pomalu, většina sálu se vydýchávala a užívala si řinčení v uších. Nakonec jsme dostali to, pro co jsme přišli. A Bonzai navíc.