Něco se povedlo, něco ne. Těžko posuzovat jen podle krátké návštěvy, nicméně některé věci jsou jasné, dvojtečka.
Něco se povedlo, něco ne. Těžko posuzovat jen podle krátké návštěvy, nicméně některé věci jsou jasné: semináře Sonifikace vesmíru byly úchvatné, večerní pokusy o párty špatné. Hudební dramaturgie AFO by měla lépe zvážit kvalitativní standard.
Na papíře to vypadalo skvěle. Každý pes, jiná ves, dokumentární hodnota hudby má různé tváře. A hudba je skutečně věda, ovšem porozumět hudební dramaturgii festivalu taktéž. Plánuje se zřejmě podle hesla "každému trochu". Na start silnou kapelu, na kterou se zaručeně chodí - Bratři Orffové udělali v bývalé jezuitské kapli pochopitelně dojem. O Katarzii už byla řeč, ta byla určena fanouškům akustiky. Po večerech se mělo trsat v atriu, kde na to ale není ani místo, ani úplně férové klima. Taneční atmosféru tak nevzbudili Kreaton DJs, ani kostrbatý Kosmospiel. Ambiciózní elektronika uvízlá na půli cesty scházela dvojím: slabou schopností pobavit publikum a otřesným zvukem v atriu. Mohl se s tím vyrovnat aspoň mladý a nadějný HOLY, jenže je stižen stejným zlozvykem jako žánrově blízký Jamie Lidell - zpívá i tam, kde nemusí. Tyhle poslechovky/neposlechovky bych si na AFO klidně odpustila. Skóre pravděpodobně zachránil producent SOPHIE a jeho horlivě se rozpínající crazy-dance-pop z Anglie, AFO mě ale nepřesvědčilo. Stejně tak jsem se nedočkala konce speciálního vydání cyklu Symphony of Science, především kvůli zahuhlanému zvuku. Projekt internetových videí Johna D. Boswella, které zhudebňují autorské dokumentární koláže krátkého formátu, je světově unikátní. Proč byla videa pouštěna na neodpovídající aparatuře, malém plátně a zároveň přerušovaná reklamou? Jaká je to pocta tak zásadnímu popularizačnímu počinu?
Že je snadnější kritizovat, to pro mne nikdy neplatilo. Jako filmový festival má AFO neochvějnou a výsostnou pozici, doprovodný program byl ale tentokrát rozpačitý. Naštěstí mu slouží ku cti dva body: světová premiéra SimulTime/Současí a výstup Roberta Alexandra. SimulTime je kombinací DIY projekce, live elektroniky a komorního orchestru s cílem vyjádřit zánik a zrod hvězdy (více zde). A Robert Alexandr je specialista na ozvučování dat a jeho práce bere dech. Sonifikace vesmíru si zaslouží samostatný report.
Popkultura ovlivňuje naše volby možná déle a intenzivněji, než jsme si ochotni připustit. Hrdinové obrazovek nám „nenápadně“ radí, jak se oblékat, co jíst, jakým práškem prát prádlo, jakým vozem jezdit a kam se vydat na dovolenou.
Každé její album představuje nejen umělecký posun, ale taky autentický záznam dospívání v jeho nejintimnější podobě. Komentovaná diskografie.
Ďábel nosí Pradu, Konkláve, Hunger Games nebo Spotlight. Ale také nadšenecká Žranice, kterou Stanley Tucci spolurežíroval a podílel se i na jejím scénáři, nebo povedená gastro komedie Julie a Julia, kde s velkou elegancí, vášní a náklonností k věci ztvárnil podporujícího manžela ikony amerických televizních kulinářských shows Julie Child.
Aktuální alba jsou plná zašlých sluncí, stejně jako bezprizorních nadějí, dojde na explicitní slovník ostrovních humoristů, i éterické zurčení, které je ve skutečnosti páráním tělesných útrob bez závislosti na genderu. Silný týden.
V kuchařkách navzdory rozšířeným představám nejde o recepty. Knihy o vaření jsou pořád především knihami — a za všeho nejvíc záleží, jestli dokážou vytvořit svébytné univerzum. Člověk si musí kuchařku obydlet, pochopit její vnitřní logiku, morálku, nechat se omámit vypravěčem, aby si z ní mohl něco odnést. Aby v něm vskutku zůstalo i něco z ingrediencí a postupů, na nichž to údajně celé stojí.
Radio fm, edice sváteční počas rýchlej jazdy. Říkal taky někdo okurková sezóna?