My Dead Cat: Další desku dokončujeme, i když to nic...

Brněnští My Dead Cat vyjíždějí příští týden na své první zahraniční turné a jedou s pobratimy Wild Tides. Na jedné vlně. Nebo ne? Jak se k sobě dostali a kam všude jedou? O plánech do budoucna, časových prodlevách a kastování fanoušků, o pořádání koncertů v Brně. Víte, jak se řeknou německý Cáchy? Některé věci se nedozvíte nikdy.

Za pár dní vyrazíte na tour s Wild Tides. Jak vzniklo tohle spojení?

S Kubou jsme se poprvé potkali v Jihlavě, kde jsme hráli v roce 2010. On za náma přišel a řekl: "Vy jste mi sympatičtí, vy se o mě postaráte," a od té doby jsme kamarádi. Došlo nám, že jsme na stejné vlně. Taky jsme navštívili nějaké koncerty, co pořádal, aniž bysme věděli, že je dělá zrovna on. Třeba koncert An Albatros, kde hrála jeho předchozí kapela Kombucha. To byla taková podivná akce, kde během setu Kombuchy přišel borec s kartónovou maskou Snoopyho. Skrz otvor, kterej představoval Snoopyho oko, měl hozenej mikrofon se šňůrou a tak odzpíval pár válů. Nakonec ho lidi z publika napadli a masku rozbili a rozšlapali.

Jeli jste už nějaké koncerty s Wild Tides?

Jo, jeli, myslím, že jich bylo šest. Hráli jsme s nima v Praze, pak je párkrát pozvali do Brna a křtili jsme s nima jejich desku v Café V lese, což byl teda asi už jejich pátej křest. Ale to je to, co dělá tuhle kapelu tak věrohodnou.

Tohle bude vlastně naše první opravdový turné. Před deseti lety jsme jedno absolvovali (po Moravě), ale to byla taková minitour, čtyři koncerty ve třech dnech. Tohle je pro nás první tour, což pro Wild Tides taky.

Jak jste hledali místa?

Začalo to, když jsme hráli náhodou a na poslední chvíli na Fluffu a byl to jeden z našich nejlepších koncertů. Nějakým Němcům jsme se dost líbili a ti nás později kontaktovali, abysme přijeli si s nima zahrát. Bylo to v malý horský vesničce, kde jsou tak dva koncerty za rok. Úplnej underground. Potom se nám ale z Německa ozvali ještě další lidi, náš kámoš Krivoš přišel s nápadem na koncert v Utrechtu a začalo se to rýsovat.

A pak?

Pak jsme přemýšleli, koho vezmem, a upřímně, kdyby ještě existovali The Mood, tak bysme vzali je, těm jsme po celou dobu jejich existence strašně věřili, ale bohužel už nefungujou. Druhá možnost byli Wild Tides, se kterýma jsme z českých kapel hráli nejčastěji. No a dobookovat zbývající termíny se nám podařilo s pomocí Franze ze Sabotage Records, kterej nám doporučil pár promotérů, a taky díky Martinovi z Ústí a Romanovi z Plzně.

Vy a Wild Tides mi přijdete jako dost odlišný kapely. Už kvůli tomu, kdo na vás chodí.

Na koncertu samotných Wild Tides jsme byli jen párkrát, ale ničeho takovýho jsme si nevšimli.

Nedávno jste vydali album Shortcut to Hell, co letos?

Další desku už dokončujeme, i když to nic neznamená. Minulou jsme natočili a pak rok a půl dodělávali. Ale věříme, že do roka bysme to měli stihnout, taky tour rozhodne. Znám plno kapel, co vyjely na tour a pak se rozpadly. Tam se láme chleba. Ale věříme, že to dáme, nás spojuje něco hlubšího, v týhle sestavě jsme už osm let.

V kapele je vás pět - máte i nějaký side projekty?

Martin bubnuje už asi dva roky v legendární brněnské HC/punkové kapele Zeměžluč, taky zrovna nahrávají novou desku, a Igor má boční projekt s holkama z kapely PzH. Jmenuje se Sitcom a je to dost bizarní kapela.

Je u nás nějaký místo nebo akce, kde jste chyběli a chtěli tam hrát?

Ani ne. I když třeba na Colours of Ostrava, máš tam vstupný zadarmo a tak, za prachy bych tam nikdy nešel. Nebo třeba na Mighty Sounds, a to i přesto, že je to žánrově hodně jinej festival, což může být právě to skvělý, podobně jako třeba na Fluffu, kde je většina kapel dost tvrdá a my proti nim vypadáme jako veselá alternativa.

V Praze je mezi lidma ze scény často diskutovaný téma lidí, že nechoděj na koncerty - jak to vidíty vy z Brna a v Brně?

Mně to nevadí, já si zahraju, i když je jich málo. Obecně je problém v tom, že dobrých kapel je moc a vlastně i koncertů. Scéna vyspěla, začínající kapely se vyhrály a je toho moc. Že se někdy koncerty nezaplatěj, to je vlastně jedno, člověk, co koncerty pořádá, to často dělá z osobních důvodů, protože chce. Pokud to neděláš pro peníze, nemělo by ti to vadit.