Na trh do Utrechtu: Julianne Barwick

Hudba Julianny Barwick je stejnou měrou intimní jako ohromující, píše se na webu festivalu Le Guess Who?, podepisujeme. Nepenthe, album americké skladatelky z roku 2013, bylo okouzlující a svádivé jako zaříkávadla v dávno mrtvých jazycích, na loňské kolekci Will dovedla svou křehkou ambientní hudbu do netušených oblastí. Adoraci Franka Oceana rozumíme plně, stejně jako šilhání po adolescentním Christianu Baleovi. Ale jak do toho všeho pasuje Beetlejuice? Smí se tyhle desky nosit vůbec v jedné tašce?

Která alba si chceš letos z největšího trhu na světě odvézt?

V první řadě Blonde od Franka Oceana, protože jeho hlas miluju víc než cokoli jiného, a pak také soundtracky k filmům Říše slunce a Beetlejuice. Protože jsem naprosto posedlá Frankem Oceanem a nemohu ho přestat poslouchat.

Říše slunce a Beetlejuice jsou tvé oblíbené filmy?

Ano, bezesporu. A hudba k nim stejně tak. To, co John Williams složil pro Říši slunce, je nádherné a dojemné, navíc všechny ty chlapecké sbory... Velšská ukolébavka Suo Gân, základní motiv k tomuto filmu, je mojí nejoblíbenější písní vůbec. Beetlejuice od Dannyho Elfmana je totálně ironická záležitost, bezprecedentní v tom, jak zní, nenapodobitelná. Je to génius.

Jaké album jsi v uplynulém roce poslouchala nejvíc se asi ptát nemusíme.

Blonde, samozřejmě. Ale nebylo to tak jednoduché, když jsem si ho prvně koupila, tak mě nedostalo. Je méně komplexní a abstraktní než jeho minulá deska, začátkem letošního roku jsem si ho pustila znova a od té doby ho poslouchám každý den. Miluju jeho hlas, to je základ, ale jeho umění skládat písně, ze kterých vycítíš bolest zařezávající až do morku kostí – takovou hudbu nikdo jiný nedělá. Byla jsem na jeho koncertě nedávno, nikdy jsem neviděla ve tvářích v publiku takovou oddanost, všichni zpívali každé slovo. Myslím, že díky jeho hudbě je svět o něco lepším místem.