Nejlepší holka s talentem. Katarína Landlová

Pokud máte odpor k televizním pěveckým soutěžím, je to značně pochopitelné. Ono dívat se na zástupy zoufalců, rozjuchané středoškolské obecenstvo a poslouchat připitomělé vtípky porotců, je mnohdy pro masochisty. Jistě, najdou se i světlé výjimky. Jen je jich rok od roku méně a hudební scéna se pod náporem dobrých interpretů vzešlých z bedny opravdu neprohýbá. Jména účastníků zazáří na pár měsíců, vystoupí s Gottem či Davidem a pes po nich neštěkne. Suma sumárum, Aneta Langerová vyhrála nejen historicky první ročník pěveckého souboje, ale jako jediná se zvládla prosadit bez pokleslých show.

Před dvěma lety nadchla finále Česko Slovensko má talent Katarína Landlová. Nicméně holka s kytarou a nálepkou skromného děvčete nebyla vykuleným bezradným teenagerem. Spojila se s elektropopovými Cartonnage, s jejichž pomocí vydala v prosinci album Lepší holky. Debut se křtil minulý týden v pražském NoDu a stejně jako je hravý obal desky, byl i ve značně bezstarostném duchu celý večer. Stánek s merchem okupovaly příšerky ze šperkařské dílny Jelly-fish, kulturní vložku zvládl kouzelník Radek Bakalář, a ač byla hvězdou večera Slovenka, mluvilo i zpívalo se hlavně česky.

Nečekejte texty plné bolestínského filozofování na téma nešťastné lásky a lovení chlapů. Vztahy jsou sice námětem, ale bez zbytečného okecávání a jinotajů. Navíc jsou to pop-folkové songy nejen velmi upřímné, ale poměrně rychle nakažlivé. Na křtu už půlka hlediště prozpěvovala novinky spolu s kapelou, případně se dožadovala svých nej. Angličtina zazněla jen v coverech, které si Katarína upravuje k obrazu svému. Nezdráhá se proměnit tuc tuc blbiny v country nebo sáhnout po klasice jako Son of the Preacher nebo Jacksonovu Man in the Mirror. S kytarou i bez, Kataríně velmi svědčil početný band za zády a vlastní kusy jako Červená, ve kterých to mohla rozbalit.

Téměř hvězdný doprovodný hudební tým, složený z klávesáka Hynka Obsta, basáka Jakuba Vejnara, bubeníka Davida Landštofa, kytaristů Petra Šťastného a Jakuba Sedláka, spolu s dechovou sekcí Jakuba Doležala a Jana Jiruchy šlapal jak švýcarské hodinky. Jen o krapet lepší zvuk a nebylo by vlastně co vytknout, ostatně přidávalo se několikrát.

V Lepších holkách se sice zpívá „jsou lepší holky jak se zdá, ale žádná jako já“. Jestli je někdo lepší, těžko posoudit, ale jisté je, že se objevila zpěvačka, která dobře vypadá, ví, co chce, a navíc skvěle zpívá. A i kdyby zbyla za pár let po talentových soutěžích jen dvojice Langerová – Landlová, můžeme si více než gratulovat.