Od rekordního zájmu o její Boiler Room set, na který publikum vyhrávalo lístky v loterii, přes featy od Billie Eilish nebo Lorde až po neonově zelenou barvu ovládající po měsíce offline i online prostor.
Nechat si v Claire’s propíchnout bradavky, oznámit kandidaturu na prezidentku USA, jet metrem v plesových šatech a předstírat psychické zhroucení nebo se nechat chytit při krádeži a vytvořit vlastní „Winona moment“, o kterém by mluvil celý internet. To všechno byly podle Charli xcx vážně míněné marketingové plány labelu Atlantic Records k propagaci jejího loňského alba Brat. Na žádný z nich nakonec nedošlo, britská popstar ale měla virálních momentů v roce 2024 i tak víc než dost. Od rekordního zájmu o její Boiler Room set, na který publikum vyhrávalo lístky v loterii, přes featy od Billie Eilish nebo Lorde až po neonově zelenou barvu ovládající po měsíce offline i online prostor (a nakonec i kampaň opravdové prezidentské kandidátky). Charli xcx patřilo léto, které se s říjnovou deskou remixů Brat and It's Completely Different but Also Still Brat přelilo až daleko do podzimu. Často skloňovaná upřímnost, spratkovství a oslava i demytizace ženských přátelství se staly kulturní událostí, která dosáhla globálních rozměrů a zůstala relevantní díky schopnosti dvaatřicetileté hudebnice s lehkostí mixovat společensky relevantní témata, internetovou kulturu i fyzický svět.
EXKLUZIVNÍ, ALE PRO KAŽDÉHO
„U alba Brat bylo opravdu zajímavé vytvářet věci jen pro fanouškovskou základnu, aby se cítila exkluzivně – ale jakmile se dostanete do klubu, je to vlastně velmi inkluzivní,“ přibližuje pro Billboard Charli xcx strategii, se kterou tvořila novou desku i její propagační kampaň. „Do tohohle klubu se vlastně může přidat kdokoli. Jde jen o to, že se každý připojí v trochu jinou dobu a trochu jiným způsobem – třeba přes můj soukromý Instagram, Boiler Room pro čtyři sta lidí, náhodné promítání nového videoklipu v kině v L.A., nebo třeba přes SMSku ode mě.“ Přestože se se Charlotte Aitchison rozhodla při skládání šesté studiové nahrávky rezignovat na psaní rádiových hitů, vydala vloni svou nejúspěšnější desku.
Za popularitou Brat stojí kromě hudby samotné i celý lore Charli xcx a její tvorby, jejichž součástí se mohl stát kdokoliv. Ať už šlo o spekulace o tom, komu je adresovaná skladba Girl, so Confusing, jednoduše napodobitelný cover alba, ze kterého se rychle stal meme, tiktokovou choreografii ke skladbě Apple nebo brooklynskou zeď, na které se objevovaly novinky nejen ohledně dalších singlů a remixů. Celé léto bylo co sledovat, a především čeho být součástí. Album přímo vybízelo k tomu zapojit se, diskutovat a přidávat další a další obsah do neonově zeleného univerza. Charli xcx v nejednom rozhovoru zmiňuje, že kromě hudebnice je také businesswoman, kterou zajímá celý proces vydávání desky a jak ji dostat k lidem. Konkrétně u popu jí marketing kolem přijde mnohdy zajímavější než hudba samotná.
Právě díky participaci fanoušků i fanynek (a následně i velkých korporací) na šíření červnové desky se Charli tentokrát podařilo dostat dál a k většímu publiku než s předchozí tvorbou. V současné internetové kultuře vycházející z memů a nekonečného remixování se Brat přetvářel a rychle šířil, protože jazykem právě téhle kultury promlouval. Propojování fyzických zážitků (Brat wall) s online světem (živé streamování toho, co se na ní zrovna děje) umožňovalo prožít něco výjimečného a zároveň rozmazat hranici mezi tím, co je oficiální a co DIY.
SPRATEK, ALE NE TAK DOCELA
S podobnou lehkostí, s jakou propojoval Brat oficiální marketing s fanouškovskou tvorbou, napsala Charli xcx desku, která zahrnuje nejrůznější (zdánlivé) protiklady, které ale v jejím podání nejsou v rozporu. Můžete být nejlepší kamarádka a zároveň té druhé závidět, žít pro večírky, a přitom myslet na děti, být spratek, ale za neohroženou maskou skrývat nejistoty a pochybnosti. „Jde o způsob vystupování, který si na internetu osvojí každý, ať už jste troll na Twitteru, nebo tancujete na Addison Rae na TikToku,“ zamýšlí se Charli nad spratkovstvím pro časopis Rolling Stone: „Jde o ten typ bezostyšného, na sebe zaměřeného obsahu, který tu vzniká, ale podle mě ho hodně lidí používá i jakou ochrannou vrstvu. Spratkovství je zástěrka. Spratek jste jen tehdy, když vystupujete proti něčemu, co vás trochu znejistilo.“ Brat je díky téhle myšlence podobně zábavná, hravá a sebejistá deska, na které zároveň zbývá místo i pro pochybnosti a obavy, které nejde jen tak vytancovat.
Jednoduchým a civilním jazykem, který působí jako hlasovka blízké kamarádce, vytváří v textech dojem bezprostřednosti. Ta z mainstreamového popu pod vrstvou vzletných metafor a lyrických přirovnání často mizí. Svoje o tom ví i Charli, jejíž minulá deska Crash se nesla v podobném stylu – konceptuální album o tom, jaké by to bylo, kdyby se zaprodala a stala se plnohodnotnou popovou hvězdou, je podobného textařství plné. „Nikdy byste přímo neřekli ‚Já? Nechám ty hodné kluky jít!‘“ zamýšlí se hudebnice v kontextu jednoho z největších hitů předchozí nahrávky Good Ones, ve kterém zpívá o svém nešťastném výběru partnerů. „Pravděpodobně by to znělo spíš takhle: Bože, já jsem teda ztracenej případ. Proč se pokaždý zamiluju do nějakýho idiota.“ Právě tak píše na albu Brat o tom, že si hlídá si jídlo, aby moc nepřibírala, stýská se jí po zesnulé kamarádce, která jí dodávala odvahu zkoušet nové věci v hudbě i životě nebo žárlí na jiné zpěvačky: „This one girl taps my insecurities/Don't know if it's real or if I'm spiraling/One voice tells me that they laugh/George says I'm just paranoid/Says he just don't see it, he's so naive/I'm embarassed to have it, but need the sympathy,“ přiznává bez obalu ve skladbě Sympathy Is a Knife.
Loňská deska Charli xcx funguje právě díky spratkovské přímočarosti, se kterou přistupuje k sobě i ostatním. Díky ní hudebnice v mainstreamových patrech hudby nabourává zkratkovité vnímání ženských přátelství a tužeb, které ovládalo pop v nultých letech. Poukazuje na to, že jsme sice překonali éru médií, která proti sobě poštvávala slavné zpěvačky a s titulky Britney vs. Christina prodávala objemné náklady, ale přijmout prvoplánový feminismus jako zjednodušený prostředek marketingu není dostatečný posun, jak připomíná v rozhovoru pro The Guardian: „V hudebním průmyslu tohle vydestilovalo do myšlenky, že pokud podporuješ ženy a máš je ráda, seš správná feministka. A naopak, pokud nemáš ráda všechny ženy, které existují a dýchají na téhle planetě, pak jsi špatná feministka. Pokud nejsi girl's girl, pak jsi špatná žena.“ Charli xcx nám dovoluje veřejně prožívat a vnímat rozpory, které jsou přirozenou součástí mezilidských vztahů a emocí. Během vlastní kariéry všemožné tlaky a dilemata spojená s osobním životem i komerčním úspěchem často tematizovala, na Brat se ale dostává nejhlouběji.
UNDERGROUND, POPSTAR A VŠECHNO MEZI TÍM
Příběhy, jak začínala patnáctiletá Charlotte za doprovodu rodičů DJovat na ilegálních ravech v Hackney, jsou dnes pevnou součástí legendy, která kolem Charli xcx vznikla. Hudebnice na svoje kariérní počátky ráda vzpomíná a vrací se k nim v rozhovorech i tvorbě, kterou chce něco z energie klubového undergroundu přenést do současného popu. Směřovala ke svobodnému prostředí, ve kterém se – na rozdíl od střední školy, kam jako poloviční Indka na první pohled nezapadala – cítila podle svých slov konečně cool, i když se v osmnácti přestěhovala do Londýna a začala studovat umění na UCL. Tradiční univerzitní prostředí jí ale příliš nevyhovovalo: „Připadalo mi to hodně demotivující,“ přiznává v rozhovoru pro The Guardian. „Celou dobu jsem si připadala jako ubožačka. Necítila jsem se dost výřečná, nepřipadala jsem si dost sečtělá,“ shrnuje Charli, proč po dvou letech studium předčasně ukončila.
Cestu zpátky k sobě a hudbě, která jí byla vlastní, našla v kolektivu PC Music. Společně s producentkou Sophie vydaly v roce 2016 EP Vroom Vroom. Label ani kritici si s ním tehdy moc nevěděli rady (Pitchfork publikoval dnes už legendární recenzi, kde dal nahrávce 4,5 z 10 bodů). S odstupem času je jasné, že tehdy okrajový zvuk a hyperpopový přístup byl vizionářský krok směrem, kterým se dodnes ubírá i mainstreamová tvorba. Namísto přímočaré cesty za slávou si tak Charli xcx vybrala užší pěšinu experimentování a zkoumání toho, kde přesně je její místo v rámci popové produkce. Hledala si i nová přátelství i talenty od A. G. Cooka přes Caroline Polachek, Troye Sivana až po Yaeji. Nejblíže masovému úspěchu až do vydání alba Brat přiblížila s deskou Crash, kterou završila svou spolupráci s labelem, kterému se upsala ještě na vysoké škole. Osvobozená od předchozích závazků a požadavků velkého vydavatelství pak na albu Brat chtěla dělat hudbu, která by byla blíž fanouškovskému jádru i tomu, jaká ona sama je.
„Niche je dnes ceněný mnohem více než kdy dřív a myslím, že si to uvědomují i labely,“ hodnotí proměnu hudebního průmyslu v rozhovoru se Zanem Lowem. Loňskou nahrávku sice znovu zaštítilo velké vydavatelství, tentokrát vůči němu ale měla Charli xcx jinou pozici. „Mluvila jsem [o desce Brat] tak sebejistě, možná až agresivně, až všechno odsouhlasili a nechali mě dělat si, co jsem chtěla.“ Nakonec se tak anglická hudebnice dostala do svobodné pozice. „Konečně mám pocit, že můžu být sama sebou, a lidem se to najednou líbí. Je super být přijímaná. A jsem vděčná za spletitou cestu, kterou jsem prošla, i za svoji pozici outsiderky, protože i v klubu se někdy cítím trapně. Jsem s tím vším smířená.“ Na albu Brat i jeho remixu se jí nakonec povedlo smíchat všechno dohromady – undergroundovou minulost i slavné hosty, radost z dosažení pomyslného vrcholu i smutek z toho, jak osaměle se tam člověk může cítit.
VYŘÍKAT SI TO NA REMIXU
Právě na poslední nahrávce Brat and It's Completely Different but Also Still Brat, ukazuje Charli xcx v plné síle schopnost pomocí remixování spojit dohromady zdánlivě neslučitelná témata a přeskakovat mezi nimi s lehkostí, s jakou člověk scrolluje Instagramem. Ať už jde o hudbu samotnou nebo kombinování nesourodých prvků a vytváření nových významů v obecnějším smyslu slova remix, Charli xcx zkombinovala pomocí této metody svoji hudbu a kampaň i popovou a undergroundovou personu.
V umělecké tvorbě i celkové estetice se vrací k období nultých let, ve kterém dospívala. Na své tehdejší zážitky i zvuk klubové hudby dnes ovšem nechce jen nostalgicky vzpomínat. Když si zve na remixové album největší popové ikony od Ariany Grande nebo Keshy, přes hvězdy teprve vycházející jako jsou Bb Trickz až po legendy žánrů, jakou je pro indie rock Julian Casablancas, důsledně dotahuje potenciál remixu rozšířit původní význam a promluvit k novému publiku. Zářijová deska je navíc oproti té letní výrazně melancholičtější – a navzdory silné sestavě hostujících hudebníků a hudebnic i intimnější. Večírek skončil a na protaženou afterparty se vkrádají spolu s prvními ranními paprsky všechny pochybnosti a smutky, které se v hlasitých klubových beatech ztratily.
Remix pro Charli ovšem není jen forma ohlížení se zpátky, ale i neohroženého postupu dopředu – jako když si s Lorde vyříkávají jejich komplikovaný vztah plný obdivu i závisti v tracku Girl, so Confusing. Namísto maskulinního rapového dissu je tu holčičí feat, na kterém je možné zkusit tu druhou pochopit, a ne ji potopit.
Popkultura ovlivňuje naše volby možná déle a intenzivněji, než jsme si ochotni připustit. Hrdinové obrazovek nám „nenápadně“ radí, jak se oblékat, co jíst, jakým práškem prát prádlo, jakým vozem jezdit a kam se vydat na dovolenou.
Každé její album představuje nejen umělecký posun, ale taky autentický záznam dospívání v jeho nejintimnější podobě. Komentovaná diskografie.
Ďábel nosí Pradu, Konkláve, Hunger Games nebo Spotlight. Ale také nadšenecká Žranice, kterou Stanley Tucci spolurežíroval a podílel se i na jejím scénáři, nebo povedená gastro komedie Julie a Julia, kde s velkou elegancí, vášní a náklonností k věci ztvárnil podporujícího manžela ikony amerických televizních kulinářských shows Julie Child.
Aktuální alba jsou plná zašlých sluncí, stejně jako bezprizorních nadějí, dojde na explicitní slovník ostrovních humoristů, i éterické zurčení, které je ve skutečnosti páráním tělesných útrob bez závislosti na genderu. Silný týden.
V kuchařkách navzdory rozšířeným představám nejde o recepty. Knihy o vaření jsou pořád především knihami — a za všeho nejvíc záleží, jestli dokážou vytvořit svébytné univerzum. Člověk si musí kuchařku obydlet, pochopit její vnitřní logiku, morálku, nechat se omámit vypravěčem, aby si z ní mohl něco odnést. Aby v něm vskutku zůstalo i něco z ingrediencí a postupů, na nichž to údajně celé stojí.
Radio fm, edice sváteční počas rýchlej jazdy. Říkal taky někdo okurková sezóna?