Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Podchod tam bejt nemůže... (FKA twigs vs. double N)

Jak se dívají na hudební klipy lidé z branže? Co říkají na videotvorbu FKA twigs dva mladí režiséři, kteří patří k tomu nejlepšímu a nejoriginálnějšímu, co nabízí domácí klipová tvorba? Do prvního vydání rubriky Na vlastní oči jsme si pozvali filmařské duo Tomáš Bláha a Dužan Duong, které se momentálně skrývá pod sebeironickou značku double N. Mají za sebou klipy pro Zrní, Katarzii, Viah nebo Skyline. Tomáš sám točil třeba pro Emmu Smetana, či Ektora, zatímco Dužan má ve filmografii oceňované krátké filmy Mat goc a Bo Hai, které tematizují kulturní rozdíly mezi Vietnamem a Českem. Koncept rubriky je jednoduchý – pouštíme si videoklipy, zaznamenáváme reakce. Tentokrát v ateliéru dvojice na Hradčanské v nádherně vybarveném listopadovém dni.

FKA TWIGS – WATER ME (R. JESSE KANDA & FKA TWIGS, 2013)

DUŽAN: Je to dělaný v komplu? Nebo to dělá kamera. (po chvíli, kdy se hlava zpěvačky rozkýve nepřirozeně rychle) To je dělaný v komplu celý! Obličej, ty oči...

TOMÁŠ: Mně to připomíná věci od Chrise Cunninghama, který dělá podobný věci se zdeformovaným lidským tělem třeba pro Björk.

DUŽAN: Zajímalo by mě, jestli to takový bude celou dobu. (smích) Vidíš to oko! (FKA twigs po tváři stéká digitální slza.) Ten efekt se mi třeba vůbec nelíbí. Podle mě je špatně udělanej.

TOMÁŠ: Nebo je to špatně naschvál, záměrnej low-cost. Vypadá to, jak z Hvězdný brány, když prochází takovým tím rámem.

DUŽAN: Spíš jak instagramovej filtr. Hele, ty oči jsou najednou zase o něco větší.

TOMÁŠ: Líbí se mi, jak to reaguje na hudbu. Podobný klipy má i Arca.

Tohle je jeden z prvních klipů od Jesseho Kandy, který kromě FKA twigs hodně spolupracuje právě s Arcou. Navíc Arca tuhle píseň spoluprodukovala.

TOMÁŠ: Zajímavě udělanej synchron (synchronizace zpěvu, hry na nástroje na obraz – pozn. aut.). Nevím, jestli by na něco takovýho měli odvahu čeští tvůrci.

DUŽAN: Dobrej minimálek, ale fakt nevím, jestli bysme takovej klip udělali.

TOMÁŠ: Nedávno jsme řešili, že neumíme dělat jednoduchý věci.

DUŽAN: Nebo možná na to jen nemáme odvahu. Tři záběry, tři nájezdy a máš to.

TOMÁŠ: Musíš si být jistej, že to ten nápad utáhne.

Klip Water Me se v roce 2013 stal virálem a vlastně uvedl na scénu jak Kandu, tak i FKA twigs. Jí pomohl vybudovat image někoho, kdo dělá odvážné a taky hodně divné věci na pomezí reality a sci-fi. Definovala si tím to, co dneska muzikanti musí nutně mít – něco jako korporátní identitu, která je snadno rozpoznatelná a prodává je. Klipy jsou na to naprosto ideální. Přemýšlí takhle i u nás muzikanti?

TOMÁŠ: Mainstreamový kapely to berou tak, že klip jsou vyhozený peníze, protože nejsou nijak hmatatelně návratný. A když ty prachy někdo dá, tak chce být v klipu hlavně vidět.

DUŽAN: U nás muzikanti nemají celistvý koncept svý osobnosti. Klipy jim dělají různý lidi. Někdy se ti stane, že někomu uděláš klip a pak se podíváš na nějaký starý a říkáš si, že to je úplně jinej člověk.

TOMÁŠ: Mainstreamový hvězdy chtějí být hlavně hezký…

DUŽAN: ... a vyžehlený. Jsou starý a tak aspoň v klipu chtějí být hezký. (smích)

Vy točíte spíše s kapelami, který nejsou úplně mainstream. Možná nejvíc se tomu blíží Zrní…

TOMÁŠ: Zrní nám napsali, že chtějí udělat klip na Hýkala, což je jejich nejúspěšnější píseň, která ale nemá žádný oficiální video. Vzali jsme ten význam songu a převrátili ho. Bavili jsme se o tom, že je to o strachu, ale ten příběh v klipu úplně nesouvisí s textem.

DUŽAN: Metaforicky ale to sedí. 

TOMÁŠ: Oni tam třeba zpívají: „Dej si pozor na les“ a v klipu na tom místě šikanují kluka. 

DUŽAN: Je tam přítomnej strach z něčeho co neznáme, což jsme si přizpůsobili. 

V klipech se z muzikantů vlastně stávají herci. Nemáte s tím někdy problém?

TOMÁŠ: Obvykle v klipech hrají na nástroje, takže to není tak složitý. Někdy ale máš klip s příběhem...

DUŽAN: …teď jsme dělali takovej klip pro Viah.

TOMÁŠ: Ale ona je normálně herečka, která hraje v divadle, teď třeba v Lazarovi. Podle mě jsou muzikanti vlastně taky trochu herci, když vlezou na pódium.

DUŽAN: Stane se ti, že narazíš na interpreta, kterej není pohybově moc nadanej nebo nevypadá nijak zajímavě a pak je těžký, z něho něco dostat. Pak se potkáváš s tím, že máš nějakou vizi, ale ten muzikant chce vypadat jinak. To jsou pak klipy, kde to moc nesedí. Ale to většinou poznáš hned na začátku. 

Napadne vás v Česku muzikant, který tady dobře pracuje se svojí identitou a má propracovanou vizualitu?

TOMÁŠ: Katarzia.

DUŽAN: Kdo má v Česku nejvíc image je Kapitán Demo. A Jordi (Jordan Haj – pozn. aut.) a Emma Smetana. Ty se umějí prodat.

Pro Emmu Smetana jsi jeden klip dělal, Tomáši. Bylo to v něčem jiný, než dělat video pro muzikanty, kteří nad svojí vizualitou tak nepřemýšlí?

TOMÁŠ: Oni to tehdy chtěli mít rychle a měli jedinej požadavek, aby to nevypadalo česky. 

DUŽAN: Což je pro českýho muzikanta ten největší bonus. Často tohle slyším. Podle mě ale zrovna identita Smetany není nijak originální. Je to hodně zkopírovaný.

TOMÁŠ: Ale dává si na ní hodně záležet a dost na tom staví. Když točíš takovej klip, tak je důležitý, jak si to nastavíš s hudebníkem.

DUŽAN: První naše otázka je: „Chceš v tom klipu být vidět?“

TOMÁŠ: A hlavně jak moc. Někomu stačí se tam mihnout. Třeba Zrní jsme nenásilně zakomponovali do příběhu, normálně tam koncertují. Jednou jsme točili klip pro jednu mainstreamovou zpěvačku a už od námětů jsme s jejím vydavatelem řešili, že je to moc temný, že jsou tam moc starý herci a taky že tam ta zpěvačka není dost vidět. Ale ona byla vlastně nakonec na naší straně a hájila nás. Příjemný to nebylo.

DUŽAN: Ale dokončit to musíš, aby ti to zaplatili. Jsi v kleštích.

FKA TWIGS – HOME WITH YOU (R. FKA TWIGS, 2019)

TOMÁŠ: My jsme tenhle klip už jednou viděli, protože ho dělala kameramanka Rina Yang, kterou máme rádi a sledujeme. Nebo teda jsme ho spíš překlikali. A Dužan říkal, že se mu nelíbí.

DUŽAN: Moc ne, ale cením tu odvahu. Je to dobrej trash.

TOMÁŠ: Mě by občas zajímaly ty rozpočty u těchhle kapel.

DUŽAN: Věřím, že na tohle byly peníze, ale vlastně to vypadá jako klip kapely, která si to dělá za pár tisíc. To je podle mě takovej trend teď, ale když to funguje, tak OK. 

TOMÁŠ: Ten low-cost byl určitě záměr, protože ta kameramanka točí normálně velký reklamy za hodně peněz. 

DUŽAN: Kameramani jsou už dneska znudění tím dokonalým obrazem a vymýšlí něco novýho. 

TOMÁŠ: Vzpomněl jsem si u toho na film Slunovrat. I to jak tady pracují s kamerou, podobně to bylo v těch drogových scénách. Možná je tam nějaká inspirace.

DUŽAN: (na konci klipu) Teď vytáhla dítě ze studny? Kámo...

TOMÁŠ: Celou dobu má to oko zalepený. 

DUŽAN: V klipech se message dá snadno zakamuflovat. Režiséři hledají způsob, jak být neurčitý, nemuset říct nic konkrétního. Všechno se to schová za hudbu.

TOMÁŠ: Vzhledem k tomu, že FKA twigs si to režírovala sama a ta deska je hodně osobní, tak ten klip musí vycházet z její zkušenosti. Ona se rozešla s přítelem, měla ženský zdravotní problémy. Takže možná to dítě, co vytáhla ze studny, s tím nějak souvisí. 

DUŽAN: Ale to už musíš znát kontext. Když to pustíš člověku, kterej ji nezná, tak to nepozná.

TOMÁŠ: Ale funguje to podle mě i bez toho. Ona i ta hudba je taková nejednoznačná. 

Tenhle klip je vlastně vizuální povídka, v níž se ale odvíjejí nálady a změny podle hudby samotné. Jak moc je obecně důležitý ten vztah hudby a děje klipu?

DUŽAN: Text nemusí korespondovat s tím, co se odehrává v obraze. Nemusíme ukazovat, co se zpívá. Můžeš samozřejmě, ale mnohem zajímavější je, když se tam odehrává něco paralelního, metafora na metaforu. 

TOMÁŠ: Vezmeš význam songu a pak to převrátíš na něco úplně jinýho, co může ale fungovat podobně. 

DUŽAN: Je jednoduchý zkopírovat text, nemusíš nic vymýšlet, nám to ale přijde málo. Jsou kapely, který to chtějí přesně takhle.

TOMÁŠ: Četl jsem nějaký rozhovor se zahraničním režisérem a ten říkal, že buď ho inspiruje text nebo hudba. Důležitý je, jestli děláš naraci nebo používáš synchrony nějak zajímavě.

DUŽAN: Nejdůležitější je potkat se s tím interpretem a zeptat se ho, o čem pro něj ta písnička je. 

TOMÁŠ: Často ti řekne víc, než kdybys to tam hledal v tý písni sám. Je to jedna z prvních věcí, kterou děláme, když se potkáme s tím muzikantem. 

DUŽAN: Obyčejně přijdeme s nějakým nápadem my, ale někdy se stane, že se muzikantům nelíbí. Nejčastěji je hlavní požadavek, že v tom klipu chce být víc, klidně osmdesát procent času a zbytek je pro něj nedůležitý. Tyhle bitvy občas prohráváme. 

TOMÁŠ: Proto radši děláme menší kapely, které nemají tyhle manýry. 

DUŽAN: Na tom klipu FKA je hodně znát, že si to režírovala sama, že je tam cítit tvůrčí svoboda, kterou jí asi dává label. Že tam není jen krásně nasvícená FKA twigs a nikdo jí to nerozporuje.

FKA TWIGS - VIDEO GIRL (R. KAHLIL JOSEPH, 2014)

TOMÁŠ: Tohle je ten klip, ve kterým má interpret hlavní roli. Ale zrovna FKA twigs nemá moc narativních klipů.

DUŽAN: Nevěřím, že by si někdo v Čechách mohl něco takovýho natočit, že by to prošlo. 

TOMÁŠ: Tady bych fakt rád četl ten brief, kterej režisér napsal. 

DUŽAN: Musím říct, že mě to zatím moc nebaví. (po chvíli) Vlastně je to docela jednoduchý, jsou tam čtyři scény, který se ti střídají. A do toho běží ten příběh s týpkem, který umírá. Tady jsem asi dost pochopil o čem to je, jen mi to přišlo dost jednoduchý. 

TOMÁŠ: Byly to synchra, který byly ozvláštněný tou příběhovou linkou.

DUŽAN: Mohlo by to být v něčem i chytřejší. Takovýhle klipů je hodně. Jediný co na tom je dobrý, je ta FKA twigs.

Jaký jsou vaše oblíbený klipy? Spíš ty příběhový nebo ty víc atmosférický?

TOMÁŠ: Mě baví oboje. Ale náš problém je ten, že ty atmosférický neumíme moc dělat. Obyčejně to stavíme jako příběh. Hodně mám rád klipy, který jsou postavený na nějakým technickým prvku nebo vizuálním gagu. Třeba že tam rotuje kamera a postupně se mění celá mizanscéna.

DUŽAN: Mně se třeba líbil klip Baltimore od francouzskýho rappera Kobo, v němž je kamera na pozici jezdce a otáčí se a mění se tam den a noc, vidíš gangstery a další věci. Takový věci se u nás obecně moc nedělají.

Není to třeba tím, že u nás nejsou vyloženě režiséři specializovaní jen na klipy?

TOMÁŠ: Asi je to tím, že i ta muzika je míň odvážná. 

DUŽAN: Platí, že originální a odvážná hudba nemá moc peněz na klip.

TOMÁŠ: U nás rozhodně ne. 

DUŽAN: O to líp by se ti ale natočil ten minimál.

TOMÁŠ: Ty synchra, kdy máš kapelu, která hraje, a do toho prostříháváš něco dalšího, to je nejjednodušší a proto to každej dělá. 

ARCA – XEN (R. JESSE KANDA, 2014)

TOMÁŠ: Tady to skvěle sedí na muziku. 

DUŽAN: Ty pičo.

TOMÁŠ: To je hodně jako vizuály, který má na koncertech Nosaj Thing.

DUŽAN: Vypadá to jak video, který máš na pozadí, když hraje koncert.

TOMÁŠ: Hodně intenzivní. Dovedu si představit, že to funguje na koncertě. Tohle bylo jak vizuály od Polygonu. 

Chodíte kapelám na koncerty? Máte potřebu se s nimi seznámit nějak víc?

TOMÁŠ: Občas jo. Třeba na Zrní chodím často, to jsou kámoši. Když se nám to líbí, tak se jdeme podívat. 

DUŽAN: Teď jsme byli na Viah. Ale na Skyline jsem nikdy nebyl. (smích)

FKA TWIGS VS. NIKE - DO YOU BELIEVE IN MORE? (R. FKA TWIGS, 2017)

DUŽAN: To je úplně její estetika.

TOMÁŠ: Má tam takový divný postavy a na sobě prvky, který se opakují, takový kosmický. (Po chvíli.) Na to že to je reklama to vypadá hodně dystopicky.

DUŽAN: Nakonec je to takový sport fashion.

TOMÁŠ: Dost odvážná reklama. 

Vy taky máte zkušenosti s reklamama. Platí tam podobný pravidla jako u klipu?

DUŽAN: Je to přesně naopak. 

TOMÁŠ: Taky tam máš klienty...

DUŽAN: …ale v klipu si můžeš dělat, co chceš. Relativně. 

TOMÁŠ: V reklamě seš mnohem víc svázanej. Máš klienta, agenturu, která ti vymyslí koncept, a ty do toho ideálně musíš dostat nějakou svoji vizi. Ale furt se pohybuješ v rámci mantinelů. Jsou ale i tvůrci, kteří si dělají, co chtějí.

DUŽAN: Pro nás je těžký točit reklamy. Někdy dostaneš brief a od začátku přemýšlíš, jak je to na hovno. Chceš to změnit, přemýšlíš nad tím, máš pocit, že se ti to povedlo, ale pak to stejně nevyhraješ, protože jsi to chtěl změnit až moc. 

TOMÁŠ: Děláš výběrový řízení. Oni sice chtějí, abys do toho vložil svoji iniciativu, ale zase ne moc. V červnu jsme měli dělat klip pro nový Aquababes. Oni to chtěli udělat trochu jinak, vybrali si nemainstreamový holky, Jirka Burian jim dělal hudbu. Měla to být reklama, ale zároveň to mělo být trochu neobvyklý. Ze začátku jsme si říkali, že se to dá ohnout, ale pak jsme tam chodili na schůzky a postupně z toho odpadávaly ty věci, který by byly dobrý a zůstala kostra, která byla zase úplně stejná jako vždycky. Vlastně byli z toho našeho nápadu dost zděšený. Třeba ve scénáři byl podchod a oni, že podchod tam bejt nemůže, protože do něj se lidi bojí chodit. Nebo tam bylo sídliště a on nám říká, že paneláky tam být nemůžou. Tak jsme se na to vysrali.

A kapely dělají výběrový řízení na klipy?

DUŽAN: Spíš labely a to ty velký. Třeba BrainZone, pod kterými jsou Chinaski, Lucie, mainstramový věci. Oni osloví tři režiséry, ti mají napsat nápad a ten interpret si to vybere. 

TRAVIS SCOTT – YOSEMITE (R. NABIL, 2018)

TOMÁŠ: Nabil dělá už hodně velkolepý věci. (po chvíli) Super, že trvalo skoro minutu, než vůbec začal song.

DUŽAN: Tohle je třeba úplně opak FKA twigs. Totální mainstream. Ten týpek je vyžehlenej úplně.

TOMÁŠ: Mně se od Nabila líbilo, když dělal Two Weeks pro FKA twigs. 

DUŽAN: Ty efekty jsou takový laciný. Je to jak béčkový film na Netflixu. 

Travis Scott si hodně buduje image skrze klipy, který jsou dost psychedelický. Máte nějakého zahraničního hudebníka, jehož klipy sledujete?

DUŽAN: Asap Rockyho. Jeho klipy poznáš na první pohled.

TOMÁŠ: Nebo Young Fathers. Já to sleduju, protože to dělá náš oblíbenej reklamní režisér. Ten dělal třeba Toy. To je můj oblíbenej klip. Z dětí udělal diktátory a oni spolu komunikují textem toho songu. Je to skvěle vymyšlený.

U nás je nějaká kapela, která si vybírá zajímavý režiséry a stojí za to je sledovat?

TOMÁŠ: Spíš naopak – díváme se, co dělají režiséři, který známe a máme rádi. Třeba Štěpán Vodrážka. Ten dělá zajímavý věci s nápadem. (Dlouho přemýšlí.) S Emmou Smetana to teď dělá Jordi.

DUŽAN: Ty jsou určitě výrazný. Zakládají si na vizuálu a na image. Mají to vždycky hodně velkolepý. 

TOMÁŠ: Ještě mě napadá Vítek Hradil, který dělá věci pro PSH. 

V rapu jsou samozřejmě views mnohem větší. Sledujete čísla?

TOMÁŠ: Sleduju. Když klip vyjde, tak třeba další den nedělám nic jinýho, než, že refreshuju a sleduju počty zhlédnutí. (smích) A taky počítám poměr lajků a dislajků a čtu si komentáře.

DUŽAN: Ale ty jsou stejně většinou k hudbě a ne k videu. My děláme pro tak neznámý lidi, že očekáváš, že tam bude třeba pět tisíc a stačí to.

TOMÁŠ: Důležitější než views jsou ale určitě reakce lidí. Samozřejmě interpreta, ten musí být spokojenej. 

DUŽAN: Asi nejvíc sledovanej nás klip jsou právě ty Zrní, to má třeba čtvrt milionu. Ale je to tím, že to jsou Zrní. Tam je důležitá ta základna toho interpreta. 

TOMÁŠ: Tam bylo hodně komentářů. Fanoušci udělali na Hýkala neoficiální klip, který měl třeba sto tisíc zhlédnutí, a pak lidi psali, že tohle dobrý, ale ten starší byl lepší.

DUŽAN: To srovnání je blbý. Jsi jako divák na něco zvyklý a pak přijdeme my, a dáme tomu úplně jinou vizi. 

TOMÁŠ: Ale líbí se mi, když si lidi dělají sami klipy na písničky, který mají rádi. Anebo když kapela osloví fanoušky, aby pro ně něco natočili. Nejlepší je, když píseň točí někdo, kdo k ní má nějaký vztah.