Nenasytná Tiffany: Andy Fehu vykopal sociální horor

Kobry a užovky na druhou. Mám pocit, že stejně jako Prušinovský všechny ty nádherně životné postavy stavěl před bolestivé a bolestivě trapné situace, činí tak i Andy Fehu ve svém celovečerním debutu Nenasytná Tiffany. Ambice a celkový záběr jsou samozřejmě jinde, ale obraz českého bídáka, který si dno prohlíží z velmi těsné blízkosti, je budovaný stejně přesvědčivě. Tiffany není ani tak čistokrevným hororem, jako spíš syrovou metaforou o nesnesitelné touze po penězích, která ve spojitosti se sexuální frustrací nabírá na síle a intenzitě natolik, že vzápětí drsně a očekávaně láme vaz. Chceš prachy, tak si je vem. Ale oběť bude velká, fyzická. Je to podáno velmi jasně a jednoduše, prožitek je o to silnější. Pořád ale nemůže být řeč o moralizování, na to je Tiffany stále až příliš krásně ušpiněná, vtipná a zábavná v tom nejširším slova smyslu. Andymu Fehu nechybí přesvědčivý tah na bránu a dalece vyvinutý smysl pro zkratku, které napomáhá čistá práce ve střihu. Dialogy, jež se dle všeho rodily ze spontánní improvizace, plynou rychle a přirozeně, stejně jako civilní herectví Leoše Nohy, s nímž by Fehu měl ještě pár dalších věcí natočit, stejně jako scéna, v níž ani netradičně snímaný Petr Čtvrtníček nemá sebemenší ambici pitvořit se.

Nenasytná Tiffany je výrazným debutem, který si zaslouží pozornost a své diváky a zůstává mi v hlavě minimálně stejně jako režisérův starší kraťas JEŽ. Tiffany s ním má ostatně společné tři věci: chytrou a v dobrém slova smyslu pozoruhodnou myšlenku, důvtipnou práci s českým prostředím, stereotypy a detaily a především pevný režijní záměr, od něhož se neuhýbá a který je dotažen do důsledku. Oproti autorově předchozí nezávislé tvorbě je nicméně tenhle nepřehlédnutelný debut bezpochyby nasycenější. Jak filmařsky, tak myšlenkově. Zůstává hra s žánrem, zůstává ironie a sarkasmus, zůstává nepřikrášlený, místy vhodně agresivní režijní styl, přibývá něco jako sociální komentář. Ten vzniká svévolně, nenuceně. Jakmile na Tiffany půjdu podruhé, nebude to nakonec ani tak kvůli skvěle střiženým bitkám se šlahouny v duchu švankmajerovské školy, ale spíš kvůli momentům, kdy ústřední „hrdina“ názorně předvádí, jak si zbídačelá „česká nula“ v dané době a daném prostředí představuje skutečné bohatství a prestiž („Co to je?“ - „Nevim, ale maj to všichni, tak sem to koupil.“). A jak se z alkoholické trosky v běhu okolností stává spolehlivý vrah. Pokud u nás budou vznikat podobně svérázné a osobité snímky, český filmový vesmír získá na rovnováze.

btw: Jakožto autor, který se ve Full Moonu zabývá image a vizuální komunikací a propagací vůbec, přijde mi adekvátní dát plusové body za věci související s PR filmu. Tiffany nepostrádá padnoucí plakát pohrávající si s estetikou béčkových hororů, který vyloženě zdobí úchvatné logo, jež zase míří k okultismu. Chytrou hru pak uzavírá obří foto nálepka na podlaze před libovolným kinosálem, u níž se diváci mohou nechat vyfotit, ideálně s detektorem kovu. Smysl a účinnost získává tahle sranda spíš až po skončení programu, nicméně nápad a provedení je parádní. Tak.