Nově se totiž Nolanovi podařilo zakomponovat prvek časových paradoxů, kdy se v rámci jednoho záběru setkává hned několik proti sobě plynoucích časů, ale i pohybů.
Nejspíš to už řadu let skloňuje skoro každý, ale stejně; jen málokdo dokáže tak mistrně propojovat paralelní děje, pracovat s velmi intenzivním fyzickým prožitkem a neúprosně bičovat tempo, aniž by v závěrečném dějství spadl řemen. Christopher Nolan sice začínal jako režisér nezávislých a komorních filmů, aktuálně je však veden jako jeden z největších „megalomanů“ Hollywoodu. Tenet je toho zjevným důkazem.
Akční sci-fi, ve kterém hlavní hrdina (John David Washinghton) bojuje o záchranu světa na pozadí zcela nového druhu studené války, je i přes obrovský rozpočet dílem naprosté tvůrčí svobody. Stejně tak i neochvějné víry ve svébytnou uměleckou vizi, již padesátiletý režisér cizeluje počínaje filmem Memento (2000), v důraz na architekturu vyprávění (nelineární tok příběhu, filigránské ohýbání tradičních časových a prostorových vztahů, apod.). Tenet má co do struktury vyprávění sice nejblíž k Počátku, nicméně všechny narativní finesy doplňuje o agresivní zvukovou dramaturgii a frenetický temporytmus - obojí srovnatelné snad jen s válečným dramatem Dunkirk. Pochopitelně nejdiskutovanější je zcela netradiční pojetí akčních scén. Nově se totiž Nolanovi podařilo zakomponovat prvek časových paradoxů, kdy se v rámci jednoho záběru setkává hned několik proti sobě plynoucích časů, ale i pohybů. Není tak divu, že film vyžaduje neustálou diváckou pozornost a zdaleka nejlépe zafunguje až na opakované zhlédnutí, kdy si lze naplno užít všechny přítomné roviny a detaily. Zároveň však v Tenetu chybí detailní popis mechanismů fikčního světa. Nolan překvapivě nechává diváky tápat a podstatu takzvané "inverzní entropie" zanechává otevřenou. Naopak si ze zdlouhavých vysvětlovaček à la Počátek otevřeně utahuje a některá vědecká vysvětlení jen letmo zmíní, aniž by na nich vystavěl pevný a neochvějný základ.
Tenet je tak především sofistikovanou atrakcí, která místy pošilhává po starosvětské atmosféře bondovek – motiv znovu nastolené studené války, postava ruského obchodníka se zbraněmi, apod. Zároveň je ale překvapivě syrový a akční scény, byť jsou hrátky s časem velmi efektní, působí poměrně naturalistickým dojmem, takže svou intenzitou dovedou doslova rozvibrovat vnitřnosti. Tenet navíc není špionážním filmem, kde hrdinové jednají diskrétně a v rukavičkách, jejich počínání je naopak hlasité a poměrně teatrální. Rozměr filmu s explodujícím Boeingem, teroristickým útokem v ukrajinské opeře či „časovou bitvou“ v troskách pouštního města je zkrátka neuvěřitelný. Uvítal bych větší emotivní náboj a životnějšího hrdinu, který není pouhým „protagonistou“, ale jinak velká spokojenost.
Popkultura ovlivňuje naše volby možná déle a intenzivněji, než jsme si ochotni připustit. Hrdinové obrazovek nám „nenápadně“ radí, jak se oblékat, co jíst, jakým práškem prát prádlo, jakým vozem jezdit a kam se vydat na dovolenou.
Každé její album představuje nejen umělecký posun, ale taky autentický záznam dospívání v jeho nejintimnější podobě. Komentovaná diskografie.
Ďábel nosí Pradu, Konkláve, Hunger Games nebo Spotlight. Ale také nadšenecká Žranice, kterou Stanley Tucci spolurežíroval a podílel se i na jejím scénáři, nebo povedená gastro komedie Julie a Julia, kde s velkou elegancí, vášní a náklonností k věci ztvárnil podporujícího manžela ikony amerických televizních kulinářských shows Julie Child.
Aktuální alba jsou plná zašlých sluncí, stejně jako bezprizorních nadějí, dojde na explicitní slovník ostrovních humoristů, i éterické zurčení, které je ve skutečnosti páráním tělesných útrob bez závislosti na genderu. Silný týden.
V kuchařkách navzdory rozšířeným představám nejde o recepty. Knihy o vaření jsou pořád především knihami — a za všeho nejvíc záleží, jestli dokážou vytvořit svébytné univerzum. Člověk si musí kuchařku obydlet, pochopit její vnitřní logiku, morálku, nechat se omámit vypravěčem, aby si z ní mohl něco odnést. Aby v něm vskutku zůstalo i něco z ingrediencí a postupů, na nichž to údajně celé stojí.
Radio fm, edice sváteční počas rýchlej jazdy. Říkal taky někdo okurková sezóna?