O muzice a hlavně politice (Bonus)

Desetiletí Starcastic neznamená jen bilancování na straně labelu, ale i na straně vzájemných vazeb s Full Moonem. Tenhle rozhovor spolu dělali Apačka a Bonus svého času po vydání alba Konec civilizace, které vyšlo samozřejmě u Starcastic. Rok 2011...

---------------------------

V době, kdy měl Honza Bárta namířeno za Bourkem kvůli rozhovoru, byli jsme my dva na skajpu. Já jsem se na poslední chvíli omlouvala, že nepřijdu, a zároveň vymýšlela něco jako „aftermath“, protože mě na desce Konec civilizace zajímají jiné věci, než o kterých se v rozhovorech a recenzích obvykle mluví. Přestože jsou naše názory zásadně odlišné téměř ve všem, nejenže spolu dokážeme konstruktivně komunikovat, ale i smysluplně tvořit. Upozorňuju, že nejde o žádný jin a jang nebo zázračné propojení na vyšším myšlenkovém levelu. Jenom oba respektujeme názor a upřednostňujeme diskuzi před automatickým přebíráním sympatických postojů a dogmatickým odmítáním těch v opozici. A oba dva věříme v rovnici práce = svoboda. Ale o tom rozhovor nebyl. Byl o tom, jak ani jeden z nás nechodí k volbám.

Co řekneš těm, kteří na té desce dokáží ocenit jenom hudbu, estetiku? Co nejí maso kvůli tomu, že jim nechutná? Co nechodí k volbám, protože nemají čas nebo je to nezajímá?

Myslím, že na to mají právo. Z mého pohledu to není konstruktivní. Resp. že se ochuzují o jiné rozměry desky.

Jako když posloucháš Woven Hand a nevěříš v Boha?

To je složitá otázka. Asi jo. Je to zavádějící, protože bůh je autoritářský princip.

Ten rozdíl je taky v uchopení textů a vůbec míry abstrakce. Texty otevřeně nábožensky založených kapel většinou nejsou návodné a poskytujou velký prostor k interpretacím. Ty jsi na Konci civilizace ve vyjadřování konkrétní. To, jak říkáš, že se lidi o něco ochuzují: nemusí to tak být. Nezatíženost dogmaty a váhou politiky (i ve smyslu společnosti) je jistý druh svobody.

Ale není to svoboda nevědomosti?

Možná postoj postavený na zkušenostech (potažmo vědomostech). Zkušenostech se státem a jeho fungováním, zkušenostech s politikou, zkušenostech se scénou.

Většina lidí má blbou zkušenost s politikama a stejně chodí k volbám. To je spíš disciplína, než apolitický postoj. Nebo druh svobody, jak jsi to nazvala.

K volbám lidi chodí, protože mají pocit, že je to jediný způsob, jak něco změnit. Tedy, tohle se týká těch „uvědomělých“. Pak jsou lidi, pro které je to občanská povinnost.

A přitom se nikdy nic nezměnilo.

Volby jsou součástí demokracie. A jejich výsledky o této společnosti mnohé vypovídají.

Mně to přijde jako výsměch. Demokracie je iluze. Jsem okouzlenej, když se lidi vztekají, že vznikla nějaká koalice.

Iluze je taky „svoboda zavřených očí“...

Buddha, který žil skoro do třiceti za zdmi paláce, si myslel, že takový je celý svět. A takový byl celý svět. Celý jeho svět.

Áááá výborně, jsme v Platónově jeskyni!

Haha! Ale vážně, je to jako dívat se na zprávy a myslet si, že takový je svět.

A jaký je svět?

Co si vzpomínám na Emems, tak „takovej, jakej já jsem“.

Po poslechu desky s tebou chtěl mluvit tvůj táta. Měl o tebe strach?

Ne, přišlo mu to zajímavé. Říkal, že je zvláštní, jak málo o sobě víme.

Nebylo by lepší dělat v životě důležitější věci než je „politika“? Jako třeba poznat se s tátou? Myslím obecně. Žít dobrý život v rámci svých schopností a možností. Být dobrým člověkem.

Nikdo není dobrým člověkem...

... začátek a konec rozhovoru najdete v magazínu Full Moon #9, potkat s Bonusem osobně se můžete na koncertech, s Martinem Tvrdým možná i na grambazaarovské Náplavce.