Offshoot z opuštěného nádraží: Má to cenu?

Vinyla, Apollo, Zlatý slavík (nebo jak se to teď jmenuje? Matonni nebo Magnezia nebo Poděbradka?), Grammy, pak Anděl, éééé, na co jsem ještě zapomněl? Na to, jak malaá jsme země, máme cen až zbytečně mnoho. A to nezmiňuji, že se hudba oceňuje i v rámci filmových Českých lvů nebo divadelních cen Thálie (není to nějaké auto?). Je to skoro jako na Dočesné v Žatci, kdy každý zde zastoupený pivovar má své oceněné pivo. Jako by si to pivovary dávaly navzájem.

Včerejší Vinylu jsem viděl živě v přímém přenosu na internetu. Přes polovinu vystoupení M. Papalescu a samotné vyhlášení celé. Atmosféru sice nelze přes internet přenést, ale z toho, jak na mě večer působil: publikum poněkud (dosti!) vlažné, vyhlašování zbytečně rozvláčné, chaotické, amatérské až diletantské, hraničící s trapnostmi na Českých lvech. Nepochopil jsem, zda to tak bylo doopravdy, nebo zda to byl umělecký záměr. Jeden z oceněných se nedostavil, protože koncertoval, druhý se také nedostavil a ani se nemohl dohodnout, zda cenu převzít chce nebo nechce, tak za sebe poslal čtyři zástupce. Jediným oceněným, který cenu převzal, tak byl Josef Jindrák z Polí5 (ale proč si neudělal alespoň malinkaté, malilinkaté selfpromo?). I samotný předávací akt, včetně ceny a dalších darů k tomu přináležících, bylo jako prvním rande dvou hodně stydlivých a nesmělých: rychle jí předat kytku, ať mě s ní už nikdo nevidí, a polibek... Ale kam? A není to tady blbý? Mám nebo nemám? Bohužel ani moderátoři večera většímu spádu a dynamice nebo zachování alespoň elementární části dekóra vůbec nepřispěli, takže to ve mě zanechalo pocit jam session navzájem se neslyšících freejazzových muzikantů. Škoda.

Tak mě napadá, k čemu jsou vůbec tyto ceny a oceňování? Pomůže to kapelám k vyšším prodejům či alespoň jako PR, aby vešly ve větší povědomí veřejnosti? Nebo to má jiný, pro mě zatím neznámý, důvod? Nevím, zda je to jen gesto a postoj (vlastní nebo okoukaný), abychom ukázali, že jsme nezávislí, free, cool a že máme nějaký ceny hluboce v...? Nebo je kapelám (všem?, většině?, jen některým?) opravdu jedno, zda něco někde dostanou nebo ne? To by pak ale bylo oceňování jen pro samotné oceňování. Zeptám se znovu: cui bono? Mám takový pocit (modrofialový), že se mnoha dalších ročníků nedočkáme, a že to mnohde vyšumí do ztracena, i když, pravda, věštění z kávové sedliny mi moc nejde (z křišťálové koule mi to jde mnohem lépe, ale ta je, žel, doma). Neříkám, zda je to dobře nebo špatně, ale prostě to tak je.