Modrovlasá pokušitelka Øland se v epicentru slezského dění, na katovickém festivale Ars Cameralis, zaryla hodně hluboko.
Oh Land, vlastním jménem Nanna Øland Fabricius, se dlouho zdála být jen sestřičkou vyzývavější Lany De Ray. Vyprofilovala se ale nakonec více na divoko a její živé třeštění z ní dělá mnohem zábavnější alternativu. Milá a vstřícná a tak trochu rockerka: to byly první dojmy. Ty další byly podobně toužebné nebo ve formě přacích vět: kéž bychom měli taky takový klub/festival/program… Ars Cameralis je dalším polským trumfem v celoročních mejdanech. Emily Wells, Bilal, When Saints Go Machine nebo M83. V podstatě měsíc nepřetržitých koncertů a literárních či výtvarných událostí. Navíc mají k dispozici nejeden zásadní prostor: zvláště Jazz Club Hipnoza šoupne do kapsy atmosférou a řešením veškeré české kluby. Nádherný a skromný design, čisto, vkusně, ideální velikost a tvar, bezchybný zvuk, milé barmanky. Bylo plno, možná i vyprodáno. Jak bývá v Katovicích zvykem.
Škoda supportu. Dvorní kytarista Oh Land má sice dobrý hlas a slušné nápady, jeho projev je ale nešťastně rovinatý. Bez jakékoli dynamiky hlasu se jeho kytarové písně proměnily v neforemnou půlhodinu šedivého drnkání. S piánem a velkolepým aranžmá by zněl třeba jako Keane, s pevnou vírou v sám sebe získal jen zdvořilostní potlesk.
Přesně naopak tomu bylo u hlavní čarokrásné. Obdařena lehkou koketností probudila okamžité nadšení. Nanna má opravdu tak odzbrojující hlas, jak se zdá na deskách: když se o něj opře, nepotřebuje studijní harfy, hang-drumy, dechy, kalimby... Její a capella momenty jsou naplňující. Na pódiu se většinu času spontánně bavila, aniž by ztratila vážnost. Tím spíš, že když prezentovala tichou a drásavou Love You Better, vyznávaná zkušenost nebyla hraná. Dost možná je to u Oh Land to nejdůležitější: některé ženy mají hlas, charisma, sex appeal nebo know-how. Nanna má všeho akorát. A harmonie panovala i v playlistu. Nebála se hitovek, ale ředila jedna ku jedné. Pyromaniac, White Nights nebo Renaissance Girl se neobešly bez spolupráce s publikem, Wolf & I, Perfection nebo Green Card zase bez dramatizace. A i když se dobře prodává, nelibuje si v marnivosti.
Oh Land není ani balerínka, ani barbie. S producentem TV on The Radio nebo Yeah Yeah Yeahs Davem Sitekem jí šlo prý hlavně o to, aby neromantizovali a krásu světa zachytili v chaosu. Zpytovala tedy témata a motivy a vyhnula se standardu popových princezen. I kdyby se jí ale stala, měla za sebou orchestr a nad hlavou jí létaly pestrobarevné konfety, více by nezářila. Nebo by to neladilo. Byla jasná a okouzlující prostě jen tak.
Popkultura ovlivňuje naše volby možná déle a intenzivněji, než jsme si ochotni připustit. Hrdinové obrazovek nám „nenápadně“ radí, jak se oblékat, co jíst, jakým práškem prát prádlo, jakým vozem jezdit a kam se vydat na dovolenou.
Každé její album představuje nejen umělecký posun, ale taky autentický záznam dospívání v jeho nejintimnější podobě. Komentovaná diskografie.
Ďábel nosí Pradu, Konkláve, Hunger Games nebo Spotlight. Ale také nadšenecká Žranice, kterou Stanley Tucci spolurežíroval a podílel se i na jejím scénáři, nebo povedená gastro komedie Julie a Julia, kde s velkou elegancí, vášní a náklonností k věci ztvárnil podporujícího manžela ikony amerických televizních kulinářských shows Julie Child.
Aktuální alba jsou plná zašlých sluncí, stejně jako bezprizorních nadějí, dojde na explicitní slovník ostrovních humoristů, i éterické zurčení, které je ve skutečnosti páráním tělesných útrob bez závislosti na genderu. Silný týden.
V kuchařkách navzdory rozšířeným představám nejde o recepty. Knihy o vaření jsou pořád především knihami — a za všeho nejvíc záleží, jestli dokážou vytvořit svébytné univerzum. Člověk si musí kuchařku obydlet, pochopit její vnitřní logiku, morálku, nechat se omámit vypravěčem, aby si z ní mohl něco odnést. Aby v něm vskutku zůstalo i něco z ingrediencí a postupů, na nichž to údajně celé stojí.
Radio fm, edice sváteční počas rýchlej jazdy. Říkal taky někdo okurková sezóna?