Ondřej Kamenický (Jeden svět): Hledáme něco tak nesamozřejmého, jako je porozumění druhým

Do konce dubna probíhá v 57 městech po celé České republice Mezinárodní filmový festival Jeden svět, největší akce svého druhu zaměřená na lidská práva. Oslovili jsme jednu z hlav a tváří festivalu, ředitele Ondřeje Kamenického, aby nám přiblížil, jaké to je vést tak velkou událost. „Festival usiluje o bezpečný prostor pro své publikum a o respekt k cizím názorům,“ říká. Co se skrývá za kulisami a kterých pět bodů programu pro nás vybral, se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Jaké to je organizovat tak rozsáhlou akci?

Jeden svět je rozprostřen v čase a prostoru. Naše mohutná regionální síť stojí hlavně na odhodlání tamních organizátorů. Každé z míst má svébytnou atmosféru, zajímavý kontext, ve kterém se odehrává, a potenciál přirozeně vytvářet veřejné fórum. Sám pocházím z malého města a znám situaci, kdy mimo hospodu nebo místní klub jiné místo setkání neexistuje a ani motivace k tomu není. Jeden svět přivádí dohromady lokální osobnosti, lidi z vedení města nebo i ty, kteří jsou s něčím nespokojení, a tak to má být.

Regionální festivaly fungují ve značné autonomii, přijde nám, že decentralizovat historicky velkou filmovou akci z hlavního města do takového množství míst dává v současnosti, kdy je těžké najít společnou řeč, smysl víc než kdy jindy. Produkčních výzev je více, od transferu filmů a materiálů po společná setkání, nově jsme do příprav zapojili třeba i AI. Klíčoví jsou ale opravdu „místní borci“, všem posílám moře lásky.

Zřejmě pracujete s emocionálními a etickými dilematy, zejména při rozhodování o tom, které příběhy ukázat světu. Je to tak?

Jeden svět má ambici představit skrze filmy obraz současného světa. Ten se nemusí každému líbit, přestože je to realita, které my anebo lidé v jiných zemí momentálně čelíme. Někoho může leccos, co se děje kolem nás, děsit, jiného provokovat k úsilí o změnu, někoho naopak uklidňovat, že může s publikem v sále pocity sdílet nehledě na to, jestli jsou pozitivní nebo negativní. Každý film je unikátním pohledem a předkládá názor tvůrců.

Jako příklad uvedu přístup k protagonistům. Tím mám na mysli jejich bezpečnost, respektování jejich životních rozhodnutí a toho, že se před námi často doslova obnaží, aniž by přesně věděli, jak bude jejich jednání vypadat na plátně. Existují filmy, kde je zjevné, o jak citlivou spolupráci se jednalo, některé naopak rovnou staví na kontroverzi a porušení pravidel, jiné jsou spíš ambivalentní. Někdy nemáte ani šanci se dozvědět, co se při natáčení odehrávalo. Kamera je v tomto mocná, o střihu nemluvě.

Prací našeho dramaturgického týmu je hotové snímky vstřebat, dozvědět se o filmech co nejvíc a mnoho takových otázek zvažovat. A čím víc otázek dílo klade, tím silnější je signál, že stojí za to film do programu zařadit.

Politická nespravedlnost, lidská práva a sociální problémy. Jak „prožíváte“ to, že šíření filmů s těmito tématy může mít velký dopad na publikum i na vás?

Jeden svět si zakládá na mravenčí práci s jednotlivými filmy. Maximum projekcí je opatřeno namíru šitými pofilmovými debatami, a tedy i příležitostí emoce zpracovat. Vemte si, do jakých stavů vás dostávají každodenní clickbaitové titulky, rychlost sociálních sítí, toxická internetová fóra a často nepřehledná mediální situace. Tomu skoro nejde uniknout, je to až k zbláznění a nikdo se o nás příjemce nestará, obzvlášť ne o mladé lidi v nejkřehčím období života. Festival naopak usiluje o bezpečný prostor pro své publikum, hledáme něco tak nesamozřejmého a v době kulturních válek často vysmívaného, jako je obyčejné porozumění druhým a respekt k cizím názorům. To vše s upřímným komunikováním, co jako jedna z největších filmových akcí u nás nabízíme. Je proto svobodnou volbou každého, zda chce do tohoto prostoru vstoupit.

Co bys doporučil z letošního programu? Dej nám pár tipů…

Generace kyborg – film o subkulturě transhumanismu a lidí, kteří jsou hrdými „kyborgy”, o tom se moc neslyší. 14. 3. 18:00 Bio Oko – debata s protagonistou Kaiem a dost možná i jeho vlastním tělesným hudebním vystoupením.

Já jsem řekou, řeka je mnou – novozélandská řeka Whanganui získala jako první na světě status živoucí osoby se všemi právy a tenhle snímek připomíná plavbu i vyprávění u táborového ohně. 16. 3. 18:00 Bio Oko – debata s režisérem Petrem Lomem a producentkou Corinne van Egeraat.

Odkaz Stone Mountain – pomůže pochopit, jaké temné dědictví si USA nesou prakticky od svého založení a kde hledat kořeny tamních fašistických tendencí a MAGA hnutí. 17. 3. 17:30 Edison Filmhub – debatovat bude režisér Daniel Newell Kaufman.

Gaza v bodě nula – soubor krátkých filmů natočených místním kolektivem v loňském roce, kdy bylo 90 % Gazy zničeno. All Eyes on Gaza. 16. 3. 19:00 Městská knihovna – debata s humanitárními pracovníky a se svědectvím z místa.

Doktor na tripu – je prožívání rituálu za požití ayahuascy možnou cestou k léčbě depresí? 13. 3. 20:30 Světozor – premiéra za účasti režiséra Davida Čálka a filmového štábu.