Španělská horrorová renesance (na Letní filmové škole)

Letní filmová škola se letos v rámci sekce Půlnoční delikatesy zaměřila na španělský horor, kdy reflektovala především snímky z přelomu 70. a 80. let, které poskytovaly alternativu ke stereotypům filmové tvorby schvalované režimem generála Franka. Bohužel výsledné kvality jednoznačně odpovídaly ranku béčkové produkce – levný vizuál, nelogický příběh, stupidní dialogy a amatérské herecké výkony. Atmosféru strachu tehdy vystřídaly spíše nekonečné záchvaty smíchu. Naštěstí horor ve Španělsku od druhé poloviny 90. let zažívá renesanci, kdy o mrazení v zádech není nouze.

Španělskou epidemii hrůzy odstartoval snímek Diplomová práce z roku 1996. Dnes už známý španělský režisér Alejandro Amenábar se tehdy chopil tematiky snuff filmů prostřednictvím příběhu studentky filmové fakulty, která pracuje na diplomové práci o násilí ve filmech. Napínavou atmosféru na hranici paranoie korunuje vynikající scénář se spoustou zvratů, kdy se podezřelými stávají snad všechny postavy, a plusové body navíc získává také za přesah k mediální etice. O několik let později Amenábar navázal na své kořeny duchařským hororem Ti druzí s hvězdnou Nicole Kidman. To už se zrodil globální hit, který vydělal přes 200 milionů dolarů, aniž by dělal výrazné kompromisy.

Faunův labyrint, mistrné skloubení fantasy pohádky s válečným dramatem, není třeba dlouze představovat - režisér Guillermo del Toro dokonale navázal na lehce zapadlý přírůstek Princ bez království a ocenění se hrnula ze všech stran. Vizuálně úchvatný materiál nešetří temnou hororovou atmosférou, která spolehlivě vystraší dětské diváky, ale o to víc připoutá do sedaček dospělé osazenstvo.

Další duchařský horor Sirotčinec vypráví „překvapivě“ o bývalém starém sirotčinci, do kterého se nastěhuje manželský pár s adoptovaným, vážně nemocným dítětem. Povinné propriety žánru jako duchové mrtvých sirotků, záhadné zmizení dítěte nebo starý opuštěný dům zavání mnoha klišé, vše vynahrazuje stylové filmařské řemeslo a hutná depresivní atmosféra. Producent Del Toro má zkrátka čuch na mladé nadějné režiséry – jméno Juan Antonio Bayona si raději zapamatujte. Nepříliš známý thriller Los Ojos de Julia zpočátku také koketuje s mysteriózní tematikou – ústřední herecká protagonistka Sirotčince Belén Rueda tentokrát trpí rychle postupující ztrátou zraku a touží odhalit záhadné okolnosti smrti své stejně postižené sestry. Scénář plný dějových zvratů povyšují skvělé herecké výkony a absence amerického patosu.

V roce 2007 málokdo čekal, že se znamenitý zombie horor REC postavený na roztřepaných záběrech ruční kamery rozroste na regulérní filmovou sérii s propracovanou mytologií. Příběh televizního štábu, který se vydává zdokumentovat typickou šichtu hasičské jednotky a skončí zavřený v domě, kde vypukla neznámá nákaza měnící lidi v krvelačné bestie, působí nebývale autenticky - bez debat nejstrašidelnější horor posledních let, kdy není nouze o infarktové lekačky.

Dvojice režisérů Jaume Balagueró a Paco Plaza měla dostatek originálních nápadů, aby v pokračování do obytné budovy plné nakažených vyslala policejní komando a záhadného kněze. Oživlé mrtvoly se najednou převlékly za oslavnou poctu Vymítače ďábla a série nabrala úplně jiný směr. Další přírůstky si režiséři poctivě rozdělili, Paco Plaza narušil svatební oslavu v [REC]³ Génesis, kdy částečně opustil formát found footage a přiblížil se krvavému slasheru. Bohužel se jednalo o řádné šlápnutí vedle a čest série nyní zachraňuje Jaume Balagueró ve velkém finále [REC] 4: Apocalipsis. Doufejme, že novodobá éra španělského hororu ještě neskončila!