Podzimní klišé a krajinné eposy Billa Calahana

Příhodné načasování přineslo před pár týdny novou desku amerického písničkáře Billa Callahana, atmosféra alba totiž mimořádně souzní s utlumenou podzimní náladou. Jde o Callahanovo již osmnácté album, pokud tedy počítáme sumu vydanou jak pod jménem Smog, tak pod jménem vlastním, z níž byla téměř většina vydána u Drag City. Současně je naplánováno rozsáhlé turné po severní Americe a Evropě, tentokrát ovšem bez Prahy. Callahan je tvrdohlavým představitelem žánru lo-fi, ač doby, kdy nebylo na kvalitu zvuku, pominuly s podepsáním smlouvy u domovského labelu.

Album provází lehkost civilního vyjadřování vyrovnaného chlápka na pokraji padesátky. Pro autora charakteristická, melancholicko lyrická témata nastiňují styl realistické exprese Walta Whitmana, obrazy severoamerické krajiny vycházejí z textů o vztazích a podmínkách divočiny i těch obecných. Po albu Apocalypse a stejnojmenném tour dokumentu Callahan pokračuje ve snových básních o přetrvávajících motivech, záliba v naturálních tématech prochází alby stejně jako řeka krajinou. Autorův oblíbený a typicky americký námět orla doplňuje jeho ztotožnění se s rackem kroužícím nad mořem ve skladbě Seagull, emocemi zdánlivě nedotčený Callahan sleduje život probíhající v kruzích kolem sebe. And the weight of the world slips away/ and the seagull falls back on the sea.

Podobně jako mnoho jiných skladatelů Callahan dlouhodobě zprostředkovává svá pozorování každodenního života, výjimečný je jeho odstup a nezúčastněnost. Těží z nenucenosti zastřeného hlasu a jednoduchých rytmů kytary s nevtíravým doprovodem kapely. Přiléhavě zvolená cesta lo-fi podtrhuje sympaticky drhnoucí zvuk, pomalý rytmus se táhne celým albem s uvolněnou stavbou skladeb. Razancí hlasu i melodie se odlišuje snad pouze Javelin Unlanding.

Stabilita emocí a nadhled je adekvátní věku a dlouholeté kariéře. Lehce mysteriózní Summer Painter lze vnímat i jako sociologický náhled ekonomické situace Států poslední doby, Callahan se znovu staví do role pozorovatele, nenásilně opisuje dění, zdánlivě bez kritického názoru. Je spíše na posluchači, jak hluboko pronikne důmyslnou stavbou textů. Úvodní The Sing se řadí mezi nejvýraznější z osmi skladeb, melodií svébytná a nadčasová, možná i teskná, ovšem skepsi u Callahana nenalezneme. V opozici se poté staví naději a štěstí v závěrečné Winter Road.

Důvodem úspěchu Billa Callahana není jen talent a mentální rovnováha, ale i precizní práce zkušeného autora. Dream River je unášena za dalším uznáním publika jako podzimní krajina ranní mlhou. I have learned when things are beautiful/ To just keep on/ Just keep on.