Pořadatelská: Ivo Kraml, Květa Čulejová (Dobršská brána)

Dějství festivalu Dobršská brána je zasazeno do malebného pošumavského prostředí vesničky Dobrš. Dramaturgie se zaměřuje na nadžánrové umělce, pro které je letošním jednotícím prvkem harmonika, ať se jedná o harmoniku foukací nebo akordeon. Mimo festivalovou sezónu jsou pořadatelé Květa Čulejová a Ivo Kraml kolegy v architektonickém ateliéru Arsfabrika. Květa, nepostradatelná polovina užšího organizačního týmu, je architektkou, designérkou, nadšenou cestovatelkou a milovnicí umění a ke své práci uvádí: „Každý den je příležitostí se učit, růst a pomoci růst ostatním.“ Ivo aktivně spoluorganizuje kulturní dění regionu šumavského Podlesí a je spoluzakladatelem Sdružení pro obnovu Dobrše a galerie Co Co. Dvojice se skrze svou práci architektonickou i produkční snaží zvelebovat své okolí. Mottem festivalu je každoročně „Brána do světa hudby“. Vítejte.

Co chystáte další dny a týdny? Čemu se věnujete v průběhu roku vyjma festivalu, co vás inspiruje?

Ivo: Pořádání Dobršské brány je jednou z mých kulturních aktivit v rámci spolku, který jsem spoluzakládal před šestadvaceti lety v jihočeské Dobrši. Doplňuje ji spoluorganizování výstav v galerii CoCo ve stejném místě, v níž právě připravujeme čtyři výstavy. Ovšem to je do velké části jen hobby, hlavní pracovní náplň a činnost, která mě živí, ale i stále baví, je práce architekta v architektonické kanceláři, kterou vlastním. Inspiraci sbírám jako pozorovatel dění kolem sebe nebo i na cestách, ačkoliv těch vzhledem k pracovním povinnostem, zmíněným hobby a pandemii není tolik, kolik bych si přál.

Květa: Probíhající dny a týdny jsou festivalové, skoro stoprocentně. Příprava a organizace je časově náročná, i když se jedná jen o dva hudební dny. Pokud to vyjde, chystáme i online přenos a s tím související promítání části festivalu, ale v tom jsme spíše na začátku. Průběh roku mi jinak vyplňuje vcelku pestrá práce v architektonickém studiu. Inspiraci na cestách beru zcela jistě, já jsem velký cestovatel, i když tento rok spíše prstem na mapě. Těším se, až se opět otevřou hranice a situace bude lepší, chystám se na výlet do Izreale.

Jaký koncert nebo jiná kulturní akce vás v poslední době nadchnula?

Ivo: V paměti mně ještě z doby předkoronavirové utkvěl skvělý koncert uskupení saxofonisty Donnyho McCaslina v Jazz Docku, z minulého týdne koncert Borbély Mihály Polygon Trio na jednom novém venkovském festiválku. Zvědavost mi nedala, abych si neposlechl lídra tria, kterého jsme hostili v kvartetu před pár lety na dobršském festivalu, tentokrát v jiné, nástrojově zajímavé sestavě.

Květa: Asi poslední akce tohoto víkendu, komorní festiválek V Loukově u muziky, a to komorním prostředím starého statku, na kterém se festival odehrával – hlavní stage byla ve stodole, druhá menší v malebném gotickém kostelíku –, a hudbou samozřejmě taky. Jinak se mi moc líbila výstava nejslavnějšího finského designéra Tapia Wirkkaly, která proběhla v prostorách Uměleckoprůmyslového muzea.

Když se podíváte na koncerty jiných promotérů, koho byste šli podpořit, koho je nutné vidět a slyšet? Anebo je lepší vycházet za hranice hudby?

Ivo: Těším se do Akropole na Kuba Ursinyho & Provisorium, kteří představí album mých letitých oblíbenců Deža Ursinnyho a Ivana Štrpky, nebo na odložený koncert Nicka Cavea s The Bad Seeds. Zajel bych i na Hehvetia Showcase do Košic, ale hned pár dnů po našem festivalu se to asi nepodaří. Ale to neznamená nemožnost vycházet za hranice hudby, jen je třeba nějaké vnímat, mít je. A hranice nejsou neměnné, jak roky běží a člověk všude kolem sebe slyší muziku.

Květa: Na akce je toto léto chudší, co se dál dělat. Vyjela bych na Triangl fest, poslechnout si něco méně známého z české scény, také na Šramlfest do Znojma, a také Slovensko na festival Zvuk for Modra, poslechnout si Beatu Hlavenkovou, Zabelov, Longital a další. A mimo hudební hranice rozhodně Korespondance ve Žďáru nad Sázavou a Letní Letná, mám ráda nový cirkus.

Jaký máte vztah k sociálním sítím?

Ivo: Řekl bych, že sociální sítě jsou dobrý sluha, ale zlý pán. Využívám je v pestré paletě nabídky s tímto vědomím bohatě a napříč svou prací i koníčky. Jen striktně odděluji věci osobní od ostatních. Počet přátel není jediným měřítkem aktivit, popularity, zájmů mých i ostatních. Jsou pro mě ale zcela jistě efektivním zdrojem komunikace, zdrojem pomáhajícím se orientovat více nezávisle v oblasti kultury i architektury.

Květa: Jen z donucení. Z Facebooku na mě padne vždycky trochu splín z přemíry informací a variant zážitků - klasické FOMA, fear of missing out. Instagram je pro mě trochu lepší, je stručnější, více obrazový a je snažší v něm přefiltrovat věci, které mě skutečně zajímají, a je tedy více inspirativní a pestrý.

Kam nejraději chodíte na jídlo?

Ivo: Střídám téměř každý týden český jih a Prahu. Těch míst je více. Český jih pro mě znamená třeba restaurace Divoký Bistro v pošumavské Úbislavi, vyhlášený podnik se světovou kuchyní, který by v kempu nikdo nečekal. V Praze pak třeba nemám daleko na břeh Vltavy do restaurace Podolka, kde si rád posedím u jídla a dobrého drinku s přáteli nebo jen tak relaxuji a pozoruji při tom veslaře a jachtaře, prostě ruch na Vltavě a vlny na hladině.

Květa: Portugalské bistro Olivera na Vinohradech a argentinská restaurace La Casa Blů na Starém městě.

Soutěž pro registrované o čtyři vstupenky na festival Dobršská brána probíhá do 7. srpna 2020.