Pořadatelská: Vilém Spilka (JazzFestBrno)

Vilém Spilka, muž mnoha řemesel a ještě více zálib. V jeho portfoliu najdete nejen festival JazzFestBrno (spoluzakladatel a umělecký ředitel), který si i letos nachystal velmi tučný program, ale i pražskou přehlídu Struny podzimu (ředitel uměleckého plánování), skupinu Vilém Spilka Quartet (nominace na Anděla 2016) nebo působení na JAMU (vedoucí Katedry jazzové interpretace), příležitostně se věnuje i hudební publicistice (Harmonie) či lektorování hudebních workshopů. Ostře řezané rysy ve tváři, ostře řezané názory i postoje.

Co chystáte další dny a týdny?

Chystáme osmnáctý ročník festivalu JazzFestBrno, který začne 13. března a nabídne celkem patnáct koncertních večerů. Pokud bych měl vytáhnout opravdové špeky z prvního festivalového týdne, tak by to byly české premiéry dvou trumpetistů – Theo Crokera (16. března) a Petera Evanse (o den později). Oba působí v New Yorku, ale jejich hudba je radikálně jiná. Peter Evans na trubku hraje sólové recitály, to si troufne opravdu málokdo. Je to nekompromisní odvážlivec s vizionářskou myslí a absolutně bez technických limitů. Z trubky dostane zvuky, které často předtím neslyšel ani on sám. Theo Croker je oproti němu vlastně konzervativec – vkusně míchá jazz, hip hop a elektroniku, tak jako celá řada jeho vrstevníků na newyorské scéně. Od průměru ho odlišuje především skladatelský faktor X a výtečně sehraná kapela. Novinkou letošního ročníku je off-programový večer nazvaný Tension (28. března). Pilotní ročník bude patřit kapele Zabelov Group a jako druhý zahraje HRTL a jeho, pro tuto příležitost speciálně vytvořený, Spaghetti Ensemble. Touto sérií chceme publiku představit umělce alternativní, reprezentující především elektronickou scénu, kteří se jazzu na první pohled sotva dotýkají, ve skutečnosti s tímto žánrem mají mnohem víc společného než leckdo, kdo se jím zaštiťuje.

Jaký koncert tě v poslední době nadchnul?

Pořád ještě žiju z koncertu Punch Brothers v pražské Lucerně loni v listopadu. Nebál bych se říct, že to je jedna z nejlepších kapel na světě bez ohledu na žánry, amplifikaci či obsazení. Punch Brothers mají vše – virtuozitu, fantastické písničky, aranže, dokonalou souhru, nepodbízivou show, kapelního ducha. Co víc si přát. Ne nadarmo dostali nedávno za poslední desku All Ashore cenu Grammy.

Když se podíváš na koncerty jiných promotérů, koho bys šel podpořit, koho je nutné vidět a slyšet?

Dlouhodobě se mi líbí dramaturgie pražského Jazz Docku – v březnu třeba Terence Blanchard, Julian Lage, v dubnu Jojo Mayer, Paris Monster – co k tomu dodat? Trutnovský Jazzinec už léta potvrzuje, že super akce bez podlézání obecnému vkusu se dá dělat i mimo velkoměsta.

Jaký máš vztah k sociálním sítím?

Pracovní. A taky ambivalentní – na jednu stranu se díky nim dozvídám mnoho zajímavých informací a dostanu se k inspiracím, které mi tradiční media nemůžou tak hojně a rychle nabídnout. Na druhou stranu mě trochu děsí jak pomíjivost těch bleskových informací, tak to, co jsou na sebe někteří uživatelé do éteru schopni napráskat. No a taky mě pěkně štvou, protože na nich trávím zbytečně mnoho času. Teda jen na jedné z nich, ty ostatní jsem zatím zvládl více méně ignorovat.

Kam nejraději chodíš na jídlo?

Všude tam, kde mi dají jídlo, po kterém se nemusím jít na hodinu prospat.