Premiéra: February představují environmentální baladu Scolytinae

Den před oficiálním vydáním nabízíme premiéru singlu ostravských February. Jde o poslední ukázku z druhého alba Hyphen War, které skupina vypustí do světa 4. června pod labelem Červený kůň. Balada s environmentálním podtextem oproti předchozím singlům představuje éteričtější stránku chystaného materiálu. Píseň je inspirovaná kůrovcovou kalamitou, text si ale neklade za cíl brouka démonizovat – mezi řádky naopak zdůrazňuje, že skutečným ďáblem je sám člověk, který svým působením narušuje přirozené přírodní mechanismy.

February tvoří Vlad Uskov (zpěv, kytara), Tomáš Klézl (zpěv, kytara), Tomáš Zahrada (basová kytara) a Adam Olšák (bicí), kterých se ptáme na tvůrčí záměr i na environmentální pozadí skladby.

Už před pár měsíci, tedy minimálně od singlu Turnover Night avizujete jinou náladu, jinou podobu svojí muziky – hravou, veselou, rozvernou. Čím to je? Zdá se, že pandemii procházíte optimisticky…

Tomáš K.: Ačkoli Turnover Night vyšla asi rok po začátku pandemie, má s ní pramálo společného. Myslím, že je to nejstarší skladba na desce, vznikla už někdy v srpnu 2017. V té době mě začalo bavit propojovat popový songwriting s lichými takty – a právě této kombinaci vděčí Turnover Night za tu rozvernou, hravou náladu. Takže se dá říct, že jí tyto aspekty vtiskl spíš tvůrčí záměr než to, že bychom se cítili nějak zvlášť vesele. O tom svědčí i Vladův text, který rozhodně veselý není, stejně tak zbytek songů na albu.

Vlad: Text veselý není. Není to sice vyloženě politický song, do jisté míry ale reflektuje i znechucení současnou situací nejen tady, ale i jinde ve světě, nad tím, jak si někteří političtí představitelé myslí, že jim všechno projde. Neprojde, není to udržitelné. Změna přijde. Nejdřív ale musí u každého z nás přijít převrat vnitřní. O tom ten song je. Jinak ale jo, hrozně mě baví, jak je hravý, chtěl bych takových víc.

Aktuální a poslední singl z červnové desky, Scolytinae, představuje „éteričtější“ stránku kapely, a je inspirovaný kůrovcovou kalamitou. Ve vašich promomateriálech čtu, že ta „zdecimovala velkou část lesů a proměnila krajinu v postapokalyptickou pustinu“. Není to přehnané? Vykácené lesy jsou příležitostí pro nové lesy, navíc je to šance vysazovat něco chytřejšího než jsou monokulturní lány? February a environmentalismus!

Tomáš K.: Ano, je to šance. Ostatně písnička nemá za cíl démonizovat kůrovce jako něco, co nám zničilo naši dokonalou přírodu. Spíš než o broukovi je song o člověku a o tom, že si za to, jak to dnes máme, můžeme sami. Tím, jak se k přírodě chováme, respektive jak jsme se k ní dosud chovali. I proto je les na coveru singlu od Vojty Liebla vzhůru nohama – naznačuje to, že ty lesy byly od začátku odsouzeny k záhubě. Dá se tedy říct, že tím skutečným kůrovcem-padouchem je člověk.

Melancholie ale plyne i odjinud. I v těch monokulturách jsem si já, a řada dalších lidí, které znám, našel svá oblíbená místa. V hlavě mám jedno místo z Jeseníků – palouček jako z pohádky, kde byla nádherná tráva, po stromech běhaly veverky, kaluže se hemžily pulci. Stromy ale byly křehké, přišel kůrovec, pak jedna vichřice a teď je tam holina. Takže smutek plyne i ze ztráty těchto míst, ke kterým jsem měl vztah, ačkoli řada z nich byla do velké míry „nepřirozená“ a v průběhu dalších desetiletí na nich snad vyrostou zdravější a stabilnější lesy, které třeba podobný osud nepotká.

February – post-punk band from Ostrava, máte na facebookovém profilu, platí to ještě? A je důležité, kde bydlíte, resp. je důležité utéct z Ostravy?

Tomáš K.: Pořád máme v Ostravě základnu – scházíme se tam, zkoušíme, nahráváme. Jinak už tam prakticky nejsme – mimo basáka Shoniho, který je Ostravě stále věrný, teď všichni žijeme v Praze.

Já osobně už si nedokážu představit, že bych se do Ostravy nastálo vrátil, ale to neznamená, že bych to město neměl rád. Po pěti letech v Praze na ní oceňuju věci, které jsem dříve úplně nevnímal – například to, jak blízko je to odtamtud na hory. Na druhou stranu ty dny, kdy si člověk kvůli smogu nemůže ani otevřít okno, mi opravdu nechybí. I toto se, stejně jako řada dalších věcí, v Ostravě ale zlepšuje.

Tomáš Z.: Já mám Ostravu rád a rozhodně se za ni, jako za město svého původu, nestydím. Navíc tu téměř všichni z nás odžili většinu života, scházíme se tu, dali jsme se tu dohromady, a tím pádem jsme s ní tak nějak spojení. Když se teda někdo ptá, odkud jako kapela jsme, tak Ostrava dává smysl. A utíkat odtud? Proč? Nevidím důvod. Ostrava je bohužel často vnímána jako jakási temná, těžce průmyslová díra, což je stigmatizující přežitek. Není to jen Stodolní, Baník a doly, jak bývá často vnímána, a mrzí mě, že jsme pod záštitou těchto termínů třeba na koncertech představováni. Naopak se jedná o nejzelenější oblast v republice a ta rozmanitost mě baví.