Asi se shodneme, že už nežijeme v kmenové společnosti, jenže lidem už dneska nestačí ikony na textilu a sami se stávají symboly. A to může být matoucí. Blogy, vousy, vintage.
Kmeny. Koprodukční dokumentární cyklus mapující současné městské subkultury přiblíží 16 z 26 témat popsaných v úspěšné knize Kmeny z roku 2011. Cílem cyklu není podat komplexní zprávu o subkulturách, ale ukázat, jak jednotlivá mikrospolečenství v Čechách fungují, jak se projevují, jak vypadají a v čem tkví jejich těžiště. Dokumentární cyklus vzniká v koprodukci České televize, partnery projektu jsou městské projekty BU2R a Jägermeister, další díl ve středu dvacátého května. Co my s tím? V neděli před každým dílem si projedeme tu kterou subkulturu, podle toho, co poslouchá, co smaží a co naopak vůbec, vážně i nevážně, klipově.
Hipsteři
Čekal jsem na metro a partička hipsterů vykřikovala jména moderátorů Radia Wave. Úplně tomu nerozumím, ale upřímně se mnohem víc divím tomu, že zrovna teď vychází Kvílení Allena Ginsberga v samostatném českém vydání vůbec poprvé. Tedy že vůbec vychází. Beatnici by se nestačili divit, kdo všechno se dneska nestydí nazývat se hipster. Vždycky, když někdo vysloví to slovo, říkam si: Bože, jen ať to neslyší Lawrence Ferlinghetti. O hipster black metalu se dneska můžeme dočíst v knize The Juliette Society z pera Sashy Grey - v jedné větě, ale stejně. Už dlouho jsem neviděl hipstery s andělskými hlavami, celé žhavé po prastarém nebeském kontaktu s hvězdným dynamem ve strojovně noci.
Po jakých komiksových stripech sáhnout, že. Read Meat je moc mainstream, a přece nebudete číst Já, košišta. Autoři sice už s Hipster Hitler sekli, ale to mu dává akorát punc jedinečnosti.
Pokud nevíte, kdo to jsou hipsteři. Je to všeobecně velice oblíbená skupina lidí, kteří jsou obdivovaní pro svůj vytříbený módní vkus, originalitu a osobitost a hlavně pro skateboardové nadšení.
Jaktože nemají hipsteři jednotný dress code, toť otázka. Na druhou stranu - hardcoristi, gotici nebo punkáčové zase vypadají, jako kdyby je dělali přes kopírák.
Příliš moc hipsterů na jednom místě. Nejvyšší čas dát si video s kočičkama, pak budeme pokračovat.
Už je z toho tady tak trochu tradice, posmívat se probíranému kmeni. Aby si to nemohli brát osobně ty předchozí. Jak se to říká, minuta škodolibosti, minuta života navíc? Skoro čtyři minuty materiálu...
Ať už tady dneska o hipsterech řekneme cokoli, napíšou na svůj blog, že nic nevíme, že posloucháme málo kapel, které nikdo nezná, a že píšeme málo o kapelách, které nikoho nezajímají. Hipsteři, buďte dobří a dejte si Kvílení.
Bondi Hipsters tentokrát neloví lékořici, ale radí, jak na filety v létě na fesťáku. Sezóna za dveřmi, bude se hodit. „Turn the swagger down," kdyby alespoň mluvili normálně, nechcete k tomu někdo udělat titulky?
Díl Kmenů věnovaný hipsterům režíroval Jan Látal, který se věnuje audiovizuální tvorbě již od roku 2001. V roce 2005 ukončil magisterské studium na Literární akademii - obor interaktivní media / tvůrčí psaní. V prvním ročníku na FAMU vznikl pod jeho vedením první 3D dokumentární film v Čechách s názvem Poselství z Tučína. Jeho snímek Paroubkové byl promítán v hlavní soutěži Jihlavského festivalu 2011. Za svůj poslední snímek Jeden den v životě získal cenu za režii na festivalu Famufest.
Popkultura ovlivňuje naše volby možná déle a intenzivněji, než jsme si ochotni připustit. Hrdinové obrazovek nám „nenápadně“ radí, jak se oblékat, co jíst, jakým práškem prát prádlo, jakým vozem jezdit a kam se vydat na dovolenou.
Každé její album představuje nejen umělecký posun, ale taky autentický záznam dospívání v jeho nejintimnější podobě. Komentovaná diskografie.
Ďábel nosí Pradu, Konkláve, Hunger Games nebo Spotlight. Ale také nadšenecká Žranice, kterou Stanley Tucci spolurežíroval a podílel se i na jejím scénáři, nebo povedená gastro komedie Julie a Julia, kde s velkou elegancí, vášní a náklonností k věci ztvárnil podporujícího manžela ikony amerických televizních kulinářských shows Julie Child.
Aktuální alba jsou plná zašlých sluncí, stejně jako bezprizorních nadějí, dojde na explicitní slovník ostrovních humoristů, i éterické zurčení, které je ve skutečnosti páráním tělesných útrob bez závislosti na genderu. Silný týden.
V kuchařkách navzdory rozšířeným představám nejde o recepty. Knihy o vaření jsou pořád především knihami — a za všeho nejvíc záleží, jestli dokážou vytvořit svébytné univerzum. Člověk si musí kuchařku obydlet, pochopit její vnitřní logiku, morálku, nechat se omámit vypravěčem, aby si z ní mohl něco odnést. Aby v něm vskutku zůstalo i něco z ingrediencí a postupů, na nichž to údajně celé stojí.
Radio fm, edice sváteční počas rýchlej jazdy. Říkal taky někdo okurková sezóna?