Průvodce městskými kmeny: Rainbow

Asi se shodneme, že už nežijeme v kmenové společnosti, jenže lidem už dneska nestačí ikony na textilu a sami se stávají symbolem. A to může být matoucí. Čakry, namaste, om.

Kmeny. Koprodukční dokumentární cyklus mapující současné městské subkultury přiblíží 16 z 26 témat popsaných v úspěšné knize Kmeny z roku 2011. Cílem cyklu není podat komplexní zprávu o subkulturách, ale ukázat, jak jednotlivá mikrospolečenství v Čechách fungují, jak se projevují, jak vypadají a v čem tkví jejich těžiště. Dokumentární cyklus vzniká v koprodukci České televize, partnery projektu jsou městské projekty BU2R a Jägermeister, další díl ve středu osmého dubna. Co my s tím? V neděli před každým dílem si projedeme tu kterou subkulturu, podle toho, co poslouchá, co smaží a co naopak vůbec, vážně i nevážně, klipově. V díle šestém si vyjasníme namaste i om.

Jdete po ulici a potkáte hipstery, co se dohadujou kvůli filtrům v instagramu, zakuklence s rukavicema od barev nebo jen partičku skinheadů. Zatímco Neotokio z roku 2054 je futuristickou vizí budoucnosti, městské kmeny jsou současné. Tak si v tom udělejme pořádek.

Rainbow

Rainbow, co to k čertu má zase znamenat? Nejsem si jistej, zda to vážně chci vědět, ale pro vás cokoli. Aha, neohippies. Myslel jsem, že se jedná o vyhynulej druh, pojem, kterej se vážě k určitýmu časovýmu úseku. Je ale fakt, že čas od času potkám nějakou bučinu a říkám si "fakt pěkná hípísanda", tak mi to třeba taky k něčemu bude. Ptám se kluků, jestli znaj nějaký pacifistický hároše a říkaj mi to samý: vždyť už neexistujou. Sorry, nebude to z první ruky, ale v tomhle případě to asi tolik nevadí, protože. Kouknu a vidim. Nemytý dlouhý vlasy, kristusky, batikovaný triko, bez podprsenky, jestli se dochoval symbol atomáku, tak i ten. Ale nezapomeňte, už Richard Brautigan nás v Melounovém cukru varoval před těmahle druhovýma bytostma.

Hele, jestli ty dnešní hípíci neposlouchaj Dylana, tak zaslouží jednu dvě výchovný.

Tady jasnej důkaz, že se banda hípíků jménem Jefferson Airplane snažila zdiskreditovat práci Lewise Carrola. Tvrzením, že jeho "Alenka v říši divů" vybízi k psychedelickým experimentům. Hanba jim. Walter by jim určitě řekl: vstoupili jste do světa bolesti.

Čtyřhodinovej koncert! Tyvole, tohleto si opravdu může dovolit jenom banda ujetejch hípíků, co nikam nespěchá, aby si náhodou nenarušili čakry. Doufám, že je pak za to příslušné autority náležitě zmydlily.

Satanistický hípíci lačníci po krvi nebohých obyvatel poklidného městečka? Ale ovšem, beze všeho. Tenhle grindhouse skvost doporučujeme doplnit notnou dávkou LSD a koláčků naplněnými psí vzteklinou.

S hipíkem v kuchyni aneb jak přežít 10 dní jen na vodě, javorovém syrupu a kajenském pepři. Řekl bych, že tam mají překlep a mělo to být: jak zahynout do 10 dní.

Jestli si opravdu chcete zničit půlku šatníku v rámci náhlého prozření, tady máte návod na batikování.

S batikovaným trikem už je to jen pár krůčků k tomu, stát se hippiem. Divili byste se možná, kolik je na internetech videonávodů, tady stručná a jasná instruktáž od MGMT.

Díl Kmenů věnovaný Rainbow režíroval Jan Látal, který se věnuje audiovizuální tvorbě již od roku 2001. V roce 2005 ukončil magisterské studium na Literární akademii - obor interaktivní media / tvůrčí psaní. V prvním ročníku na FAMU vznikl pod jeho vedením první 3D dokumentární film v Čechách s názvem Poselství z Tučína. Jeho snímek Paroubkové byl promítán v hlavní soutěži Jihlavského festivalu 2011. Za svůj poslední snímek Jeden den v životě získal cenu za režii na festivalu Famufest.