Pokud je na reunionových albech slyšet odklon od shoegazových kořenů a hledání nového zvuku, Interplay se snaží všechny tyhle prvky spojit a většině písní se to daří.
V poslední dekádě sledujeme znovuzrození ikonických shoegazových kapel, vedle asi nejaktivnějších Slowdive jsou britští Ride další na pásce. Jejich nadčasová alba Nowhere nebo Going Blank Again z raných devadesátek patřila k těm, která do jisté míry (definovala a) inspirovala budoucí vývoj a zvuk následovníků typu Drop Nineteens, Ozean nebo Half String. Ride od svého reunionu v roce 2014 přijeli do Česka potřetí, tentokrát do pražského Lucerna Music Baru.
Při pohledu na publikum jsem si uvědomil, jak je shoegaze stále mezigenerační záležitostí. V první řadě skalní z minulého století let i dvacátníci, kteří Ride objevili teprve nedávno. Zvukově se kapela na posledních albech posunula k modernějšímu pojetí žánru a více experimentuje s elektronickými prvky, takový je i první singl z posledního alba Interplay (2024), kterým otevřela koncert: „Is this the life I own? Into the no mind of momentary liberation. Broken by these pill prescriptions for relief. Broken by this counry we get smashed into pieces. Better také these pills ´cause everything´s for sale,“ zpívá Mark Gardener sloky plné obav, pochybností a životních nejistot.
Na úvodní loop v Monacu navazují bicí a jednoduché syntezátorové akordy, které doplňuje zvonivá kytarová melodie s vokálními reverby. Po první sloce dochází k otevření prostoru a do písně vstupují newwaveové prvky. Je toho až příliš, ale dohromady to celé funguje, což potvrzuje nadšení fanoušků. Pokud je na reunionových albech slyšet odklon od shoegazových kořenů a hledání nového zvuku, Interplay se snaží všechny tyhle prvky spojit a většině písní se to daří. Následující Portland Rocks připomíná výstavbou kytarových ploch ranou tvorbu, na což plynule navazuje song Dreams Burn Down z debutu.
Gardener působí unaveným dojmem, v půlce večera děkuje Varšavě, která byla na pořadu předchozí den, když ale slyšíte jeho čisté vokály vedle precizních kytarových partů Andyho Bella a celkovou práci se zvukem, je jasné, o co jde. Vrcholem jsou hity Vapour Trail a Seagull, které mají Ride technicky zvládnuté natolik, že nepoznáte rozdíl od studiových nahrávek, i když k tomu přidávají i něco navíc, momentum oné chvíle. Třeba kvality baskytaristy Steva Queralta, který do přídavku Leave Them All Behind, v němž se rozprostírá Bellova psychedelická kytara, propašuje baskytarovou linku ze Seagull.
Shoegazové kapely už nezažívají takový boom jako před několika lety, kdy obrozeneckou éru slavili rovněž My Bloody Valentine nebo The Jesus and Mary Chain, to koncert v nezaplněném Lucerna Music Baru jasně demonstroval. Na druhou stranu se k žánru či inspiraci zmíněných skupin hlásí pořád hodně současných jmen typu Fontaines D.C., quannic nebo Wisp a na streamovacích platformách nebo sociálních sítích mají kapely jako Slowdive stále milionové poslechy. V Praze Ride vsadili na novou tvorbu spojující kořeny i snahu o inovace. Za svou kariéru se snažili přiklonit k mnoha žánrům, a ne vždycky za to byli nejen kritiky chváleni, možná jim ale zkoušení nových věcí nakonec dalo lepší manévrovací prostor pro aktuální tvorbu, kterou pražští fanoušci nadšeně ocenili.
Festivalovou neděli zakryla oblaka, vzduch zhoustl a tlak byl řádně tíživý. Těžko říct, zda za to mohlo jen počasí, nikdy nekončící boj o místa v kinosálech, nebo témata soutěžních snímků, která po celý den diváctvu servírovala jedno drama o dysfunkční rodině za druhým.
Co by to bylo za rozjezd festivalu, kdyby si člověk pěkně od pomyslných plic své klávesnice nezanadával na nešvary? A ne že by jich tu letos bylo málo. Výročí volá po větších celebritách, velkolepé záplavě merche i totálním výprodeji volného prostoru. Ať žije davové šílenství!
„Kolik z vás je na Groove Brno poprvé?“ Les rukou. „Kolik z vás nezná Too Many Zooz?“ Pár osaměle se pnoucích paží. Výsledek dotazovacího, nikoli dotazníkového šetření organizátorky asi nikoho nepřekvapil. Jakkoli byl totiž koncert součástí festivalu zasvěceného např. funku a soulu, vyprodaný klub Metro naznačoval, že většina se na americké trio vypravila cíleně, nadšeně a nehledě na kontext.
Nedělní a současně závěrečný program festivalu Metronome, letos poprvé na letišti v Letňanech v Praze, se dále držel horka. Hudebně tentokrát vsadil zejména na indie popovou a rockovou notu. Tři stage zaplnila jména známá i méně známá, která Praze naplno odhalila svůj nemalý potenciál.
Pot ždímající počasí nepolevilo, lidí přesto s víkendem a headlinery přibylo, byť ne dramaticky. Hudební program na třech pódiích letiště v pražských Letňanech, kde se letošní ročník Metronomu koná poprvé po deseti letech fungování, během sobotního odpoledne gradoval a vyústil v dvouhodinovou show Nicka Cavea s kapelou.