

Nekonečně mlžným lesem (Przibislawitz 2023)
Do reality mě vrátila zima posázavských lesů a já naplno pocítil sugestivní možnosti žánru dungeon synth.


Do reality mě vrátila zima posázavských lesů a já naplno pocítil sugestivní možnosti žánru dungeon synth.


Adam Granduciel s tisíci kytarami a v batikovaném tričku. Koncertní návrat The War on Drugs byl vřelý a dvouhodinový poskytl dostatek času k emocionálnímu louhování.



Otřepané přízvisko o nejhlasitější kapele New Yorku každý slyšel tolikrát, kolikrát Oliver Ackermann za svůj život hodil o zem kytarou.



Když se to ale potkalo, bylo to intenzivní. Skladby plné deziluze, rezignace a úzkosti.





Vzhledem k úpěnlivosti, s jakou Porridge Radio podávali emotivně náročné písně, v nás museli něco zanechat – třeba otevřené rány.


Sports Team působí ambivalentně – na podiu jako parta dobrosrdečných nerdů, zpěvák Alex Rice zase jako drzý floutek.



Chvílemi jsem přemýšlel, jestli neskočit na Newcomba a nedat mu pusu. Anebo pěstí. Náladotvorný koncert The Brian Jonestown Massacre.



Shilpa Ray střídala mohutný chraplák s jemným hlasem, v melancholičtějších polohách vzbuzovala smutek, v těch energických jste se jí musel bát.



Jestli jsou v DIIV v něčem dobří, tak v překonávání vlastních bubáků. Potvrdili to i tentokrát.



Těžko byste hledali festival s disciplinovanějšími návštěvníky, každý nedopalek poctivě končil tam, kde měl. „Však jsme si je za ta léta vycvičili,” prohlašuje šéfka.



Struny se chvěly tak intenzivně, že to staré zdi se zbytky omítky v karlínských kasárnách muselo fyzicky bolet.



Těžký náraz do zdi syntezátorového hluku. Kdo čekal minimalistické temné country, musel být zklamaný.



Jaký je debut britské superskupiny The Smile, co čekat od pražského koncertu, který už klepe na dveře? Úsměv plný úzkosti, ale taky určitý optimismus.