Nekonečně mlžným lesem (Przibislawitz 2023)

Okolní lesy se kompletně ponořily do asfaltové tmy, ustal šum větvoví a já najednou začal v dáli slyšet řinčení plátových zbrojí a nářek umírajících koní. Do reality mě vrátila zima posázavských lesů a já naplno pocítil sugestivní možnosti žánru dungeon synth, o kterém jsem dnes slyšel poprvé.

Před samotným hudebním programem jsme se sešli ve skautské základně a dostali teoretický briefing o okolí, o zaniklé obci Přibyslavice, jejíž celá existence je tak trochu v oparu, a doba prosperity tohoto ve své době významného hospodářství končí sebevraždou. Po přednášce Jiřího Bernata jsme se vydali do ruin stavení, ze kterého zbylo pár obvodových zdí, zasypaná studna a hromada střepů z keramiky. Všechno v objetí stromů a mechu.

I z publika zaznívaly hlasy, co se dožadovaly hlubšího popisu žánru dungeon synth. Zjednodušeně jde o kombinaci středověkých a fantasy motivů ve fúzi například s osmdesátkovými syntezátory nebo i black metalem. „Za chvíli to uslyšíte,“ zazněla odpověď prvních účinkujících, projektu Budeč. Jeho koncept se točí kolem stejnojmenného hradiště a písně s latinskými texty čerpají z pověstí a příběhů spjatých s tímto místem. První část setu víc dungeon než synth, byla slyšet loutna, množství fléten, vše zloopované do velkého gradujícího zvuku. Pak přišly nové skladby inspirované pověstí o tom, jak kníže Spytihněv stavěl rotundu na Budči, a aby mu stavba neustále nepadala, měl do zdí zazdít nepokřtěné dítě.

Celou dobu jsem se snažil tříbit názor. Estetika žánru je vkusná a podařilo se mi vyhnat z hlavy vizuální kýč, který mi tam zatloukly hradní skanzeny nebo televizní pohádky. Dostala mě atmosféra celé akce, byla tak hezky komorní, že se dokážete nenuceně bavit s organizátorským týmem a s dalšími lidmi, kteří tam zabloudili jako já, a lidmi, co tenhle menšinový žánr hltají už pár let. Dunkelbot se představil v maskovacím obleku hejkala, děsivého netvora z blat. V syntezátorech byla naléhavost, kterou podtrhovala vizuální projekce, smyčka bitevní rytířské vřavy.

Večer zakončil Vyšehrad, který skloubil dohromady ohlušující a sprostou blackmetalovou kytaru, syntezátory s temnými motivy. I on si pomohl projekcí, tentokrát šlo o dlouhou, zdánlivě nekonečnou cestu skrz husté mlžné lesy, ve kterých se lze snadno ztratit. Celý zážitek umocňovala říjnová zima a déšť, kdy vlastně ta největší projekce byla kolem nás. Kývající se lesy, do kterých máte strach dlouho hledět. Po cestě zpátky jsem ponořen do hloubek Bandcampu a hledal další věci pod tagem #dungeonsynth. Nultý ročník, skvělý teaser.