Vysmát se vší bolesti světa (Shilpa Ray)

Poslední deska Portrait of a Lady brooklynské hudebnice Shilpy Ray je neobvyklou směsí žánrů a energií s jedním společným jmenovatelem. Nasranost. V jejím případě nejde o prvoplánovou agresi, ale o reakci na všechny nemilosrdné rány života, nad nimiž je zbytečné brečet, lepší je na ně plivnout s ironickým úšklebkem.

Večer zahájili brněnští Science Killer. Místo pozdravu poslal Martin Beláň ven úpěnlivý, skřípavý zvuk své kytary. Kdo je znal, věděl, že to bude hodně nahlas. Čtveřice představila skladby z poslední nahrávky Blackbirds, z pódia se valila kytarová mlha a zádumčivá melancholie. Beláňův vokál měl co dělat, aby se prodral ven, ale mantru „I’d rather die, for you” ve skladbě Sorry slyšeli všichni. Zatímco on byl ponořen hlavně do sebe, na druhé straně podia předváděli Šimon Podrazil s Ivem Lorencem zběsilé kytarové námluvy. Došlo i na křest, naprosto minimalistický.

fotogalerii z brněnského koncertu najdete zde

Netrvalo to ani vteřinu, hned jí byl plný sál. A nemohl za to jen mocný vokál Shilpy Ray, od prvních úderů do klaviatury až po poslední ránu do činelu kolem sebe měla sebevědomou auru. Ze začátku slovy šetřila, i poté byla komunikace mezi ní a publikem úsporná. Někdo mohl čekat angažované proslovy, asi se to i nabízelo vzhledem k tématům, jimiž jsou její skladby protknuté. Mezi hlavní inspirace velice osobně laděné poslední desky patří výstava The Ballad of Sexual Dependency, kde jsou představeny desítky fotografií Nan Goldin, tematizující drogy a vztahy jimi zasažené. Vážná témata jako sexuální násilí, rasismus a bolest, kterou způsobují, podávala skrze písně, s jemným nádechem humoru, ale taky až na kostní dřeň, ze které se dá leccos seškrábnout.

Ray střídala chraplák s jemnými polohami, v těch melancholičtějších vzbuzovala smutek, v těch energických jste se jí museli bát. Chvíli šel z podia neotesaný punk ve stylu The Stooges, pak intimní dream pop nebo až osmdesátkový rádiový pop. Shilpa Ray před posledními písněmi prohlásila, že jí institut přídavku přijde zvláštní. Takže prostě zahraje, co má, a pak se rozloučíme. Konečně to zase někdo řekl a udělal.