No garden for your kids to play (The Black Angels)

Struny se těžce chvěly, byl jich plný sál. Mnozí do něj možná přicházeli s pocity nejistoty ze světa, v němž se pohybují, a stejné téma se prolíná skladbami texaských matadorů psychedelického rocku. Pro Alexe Maase, ústřední postavu The Black Angels, je tato tvorba berlí, se kterou se mu v dnešním chaosu lépe kráčí. A díky němu, díky nim, byla možnost část této zmatenosti realitou nechat zadupanou v parketech pražské Roxy.

Očekávatelnou hlavní roli hrála poslední deska Wilderness of Mirrors. Nejděsivější věc na světě je dle Maase nastavit zrcadlo sám sobě, a co teprve, když je těch zrcadel více a v jednom pohledu tak vidíme tisíce našich reflexí. Hrana mezi snem a realitou. Nosné téma velké části psychedelických kapel, ale navzdory skepsi obsažené v textech snažící se vybízet k optimismu. Najít cestu ven. Najít cestu z divočiny zrcadel.

Večer otevřeli italští New Candys, když kolem frontmana Fernanda Nutiho stála obměněná, poněkud nezainteresovaná skupina. Řemeslně povedené, ale pokud budeme vystoupení hodnotit dle emocí, ty tomu chyběly. Ale to si sedne. Určitě. Časem.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Mohutná hora zvuku stála na podiu a jako lavina z ní padaly psychedelické riffy na jasné rytmické textuře bubnů Stephanie Bailey, kterou nerozhodil ani neposlušný hi-hat činel. Kytary plné reverbu a tamburína, hrozivá jako ocas chřestýše. Koncert běžel po jasné úsečce, jejich tvorba je z větší části homogenní. Startovali s You on the Run, pak přidali na tempu s El Jardín, kde popisují destrukci planety. Tentokrát ale z jejího pohledu. Do řeky úzkosti vlila trochu optimismu skladba Firefly, kopírující náladu z Maasova sólového projektu, v němž reflektoval narození syna a desku po něm dokonce pojmenoval. Z větší části to ale byla bolest. V Manipulation byly plochy tvořené nekonkrétním echovaným hlubokým vokálem kytaristy Christiana Blanda bourány Maasovými naléhavými výkřiky. A všechno jistily vizuály kopírující estetiku přebalů jejich desek.

The Black Angels budou nadále milováni audiofily, adoranty krásných hudebních nástrojů, ale i těmi, kteří v hudbě hledají společenská témata. Opět se pouštěli do dnešního světa, a i když jim bylo někdy kvůli aranžím hůře rozumět, poselství jsou natolik explicitní, že významy budou rezonovat ještě několik dnů. Měsíců. Nebo dokud je nevyřešíme.