Ztratit se ve snu (The War on Drugs)

Indigo Sparke, australská zpěvačka, co měla večer otevírat, bohužel na poslední chvíli účast zrušila. Takže speciální dvouhodinový set The War on Drugs, říkáte? Ano, prosím. Méně by vlastně ani nemělo význam.

Jejich skladby jsou hudebně bohaté, navrstvené, jak když si děláte obložený chleba a nikdo vás u toho nevidí, takže je tam toho tolik, až to padá na zem. Dvě kytary znějící, jako by jich bylo deset, dvojice klavírů, všemožné perkuse. A v několika skladbách saxofon, který měnil výhybku z hořkosladké melancholie na čirou úzkost. Všechno celou dobu drželo pohromadě. Nálada setu se lámala několikrát. Poprvé při skladbě Victim, kdy největší roli hrály potemnělé syntezátory a Robbie Bennett se nakláněl přes klaviaturu, až přes ni málem přepadl. Celé to znělo jako jízda na splašeném dostihovém koni a tenhle pocit podtrhávala rozcválaná basová linka.

Do reality se pak dalo vrátit mezi jednotlivými skladbami, v nichž si frontman, kytarista a zpěvák Adam Granduciel našel prostor i pro několik vtípků. Posteskl si, že neměli čas si projít město. Žertoval, že se málo věnovali tvorbě obsahu pro sociální sítě. A před skladbou Livingproof zvládl popřát i někomu z publika, načež mu věnoval píseň: „This is for your baby.“

fotogalerii z koncertu zhlédněte tady

Granduciel se ve svých skladbách představuje jako člověk, co driftuje někam pryč. Ten, který je na cestě, ve vlnách, ztracen ve snu. Hudba ale roste spolu s ním a původní roztěkanost, z níž The War on Drugs vznikli, je už pouze slabým oparem a vzpomínkou. Vše je skoro perfektní, hudebně složité, ale emoce tam jsou naštěstí pořád. Když pak zazněl charakteristiky chřestivý zvuk, uvozující song Under the Pressure, ze snu se nikdo nechtěl probudit, všichni otočili a doufali, že se v něm naopak ztratí ještě o něco více.