Ackermannův atomový kufřík (A Place to Bury Strangers)

Lunacy. Otvírák večera, sólový projekt výtvarníka a kytaristy Nicka Kulpa z Pensylvánie. Na svém Bandcampu představuje kapelu sugestivní škatulí jako hudbu, co je temná, plná dystopických nálad a pulzuje elektrickou silou. Nebudu se snažit o lepší popis. Vystoupení bylo plné schizofrenního synthwavu, do kterých Kulp, zahalen v masce, jemně vkládal slova a vše doplňoval o úzkostné pohyby na stagi. Tohle není nálada budoucnosti, v níž by někdo chtěl žít.

Oliver Ackermann, frontman A Place to Bury Strangers, standardně trápil svoje nástroje a bylo těžké se udržet, poslouchat a tenhle spektákl nefotit. Popruh na kytaře byl zbytečný, plula nahoru, dolu. Vynášel ji nad sebe až narážela do stropu. Drhnul s ní o hranu zdi. Pustil hmatník mezi publikum, aby mohl každý do vznikající koule hluku přihodit své a podílet na kolektivní továrně na bolest. Pak ji vzal a pověsil za strop a několik momentů tam visela jak vykupitel na kříži. Celou dobu dělali čest jeho značce s kytarovými krabičkami. Death By Audio. Umřít hudbou, znovu se narodit a po koncertě mít možnost si jednu pikslu koupit spolu s deskou. Nejlepší merch. Člověk se pak podílel na triko s vypsanými daty turné. Co všechno mají už za sebou. Co všechno před sebou. Neuvěřitelné.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Ke konci setu se Ackermann vyřítil směrem ke zvukaři. Tam, za oplocením byla doposud neidentifikovatelná věc, které nikdo nevěnoval pozornost. Byl to další stroj na rámus, Ackermannův pojízdný atomový kufřík, se kterým si pak razil cestu zpět směrem k podiu za doprovodu úzkostně přemodulovaného hlasu za rytmu cválající basy. Nakonec zůstal někde uprostřed a kolem něj se vytvořil rituální kroužek. Aspoň na chvíli si vytáhnout sluchátka z uší. Nadechnout se, ponořit se do těžkého térového zvuku a překonat strach z tinnitu.