Ho Hey: Lumineers
Pak už patřila po střechu vyprodaná Lucerna pouze a jenom Lumineers, byť pozornost na sebe stahoval hlavně frontman Wesley Schultz a bubeník Jeremiah Fraite...
Vložte nebe (Explosions in the Sky in the Roxy)
Při pohledu na frontu, která se ještě deset minut po plánovaném otevření sálu táhla až za roh, jsem si uvědomil jednu věc. Tohle je vlastně vůbec poprvé...
Zrní: Hrdina, hádky, filharmonie i Tokio
Cesta do Akropole proběhla v pořádku a nebylo se čeho bát, pokud zrovna člověk nemá strach z bouřky. Ani jsem nemusel obcházet žádnou "nadává jí do kurev" hádku.
Zvuková esence Nonkeen
Těžko říct, jestli je Nils Frahm větší měrou talentovaný, nebo hyperaktivní. S největší pravděpodobností se rovná o ten ve světě umění tolik vzácný průsečík obého.
Sophia, Planety, Dobeška, planety...
... desce, která je tak boží, že by mohla celá z fleku sloužit jako soundtrack k nejlepšímu teenage coming-of-age filmu 90. let, který nikdy nevznikl.
Temné a pomalé: The Three Blind Mice
Manuele Scalia naštěstí nestrávil celé dětství přípravou na nikdy neuspořádanou soutěž o nejlepšího dvojníka Nicka Cavea, ale taky víc než slušně ovládl kytaru.
Therapy?!
A naštěstí se to neneslo v rámci přehnané nostalgie, intro Ziggy Stardust před songem Turn bylo spíš sympaticky úsměvné, stejně jako vzpomínka na Lemmyho.
V pozicích Balthazar
Velké nasazení v kombinaci s hudební precizností tvoří ten nejlepší možný základ pro hudbu, která naprosto přirozeně atakuje skvělou pompéznost britpopu.
Koncert, nebo diskotéka? Kiasmos
Prodigy? APTBS? Konkurence nekonkurence, vyprodáno bylo beznadějně a Kiasmos by nejspíš do posledního místa zaplnili i sál s výrazně větší kapacitou.
Chelsea Wolfe v pátek třináctého
Dobeška byla narvaná. Koncert byl dopředu vyprodán a na Facebooku se čile žádalo o lístky, někteří si vypomáhali podpásovkami ve stylu...
Když Jack White nemizí - Two Gallants
Ve Full Moonu se prý o poslední desce Two Gallants We Are Undone psalo, že se jedná o "další duo s vlastní představou o tom, jak by dneska mělo vypadat blues".
Ty nejlepší b-sides (…) Toma Waitse (Seuora, Black Claw)
A všechno, co z toho lezlo, znělo jako ty nejlepší b-sides alternativního Toma Waitse, vyrůstajícího v bažině. Žádné nadýchané rochnáníčko...
Zrní, nebojím se to říct
Pak už patřila Akropole jen a jen Zrní. Nebojím se říct, že pro mě asi nejlepší české kapele. I když bych si ještě pár let zpátky nedovedl představit, že si to kdy budu myslet.
Rozmarné a roztomilé. Hmatatelné. Sóley.
Island pořád táhne a tuhle šokující hudební anomálii malého ostrůvku uprostřed ničeho asi hned tak někdo neosvětlí. A Sóley přispěla svojí troškou do mlýna.
Colours of resumé
Colours of Ostrava 2015 jsou za námi, bilancujeme, ano? Slova líbezná, i kritická aneb podle toho, čí chceš zpívat píseň, uřež si tlustou hůl.
Karin Park a nohy, co narušují časoprostor
Ostatně velká rána pro přítomné muže (a ženy, které zajímají ženy) byl už jen její příchod na scénu v jakémsi gymnastickém trikotu s třásněmi, který toho od pasu dolů moc nezakrýval.
Ukolébat, dojmout, roztančit i omráčit – Nils Frahm
Chvílemi to vypadalo, že do lidského lisu by se nevešel už ani špendlík, nicméně průběh večera dokázal, že do nepropustné masy přelévající se podle toho, jak Frahm diktoval...
Sexy ženský s basou a kytarou - Delilahs
Pokud máte slabost na ženské v kapelách, Delilahs pro vás budou něco jako guilty pleasure. Dvěma chlápkům na pódiu navzdory. Delilahs v Rock Café.
Smuténky podle Snow Ghosts
Ne nadarmo se o nich mluví jako o jednom z největších jmen z těch nejmenších, tedy alternativních, na letošní tuzemské scéně. A Awali to potvrzovali každou skladbou.