V pozicích Balthazar

Balthazar měli našlápnuto vždycky. Už debutovým albem Applause kromě v názvu zmíněného dosáhli i na ocenění belgická nahrávka roku 2010. A určitě to nebylo na první dobrou, jméno si začali budovat už předtím. Přes Rats (2012) dospěli se svou syntézou popu až k letošní Thin Walls, která znovu sbírá aplaus hudebního světa. Dle zaplněné MeetFactory, byť notně posilněné o slušnou část cizinců, se pětice Belgičanů těší oblibě i u nás. První místní koncert si střihli už v roce 2012 na strahovské Sedmičce, o rok později už si je jako předkapelu přivezli Editors, loni pak zabodovali jak na showcase festivalu Nouvelle Prague, tak při dalším sólovém koncertu. Na první pražskou zastávku si zavzpomínali i samotní Balthazar, když připomněli, že na ně přišlo asi dvacet lidí.

Tentokrát byli Balthazar v roli hvězdy večera, která si s sebou veze support v podobě (nejlépe) nadějné kapely. Volba padla na taktéž belgické a taktéž popové Lohaus. Ti předvedli synthpop z dávných časů, který nikdo neměl křísit. Skřehotání frontmana a přehulené basy, člověk pomalu hledal lékárničku a růžovou pilulku (proti) smrti. Jediné pozitivum představoval kytarista, který ale zůstal po hříchu často utopen mezi synťákovými vlnami. Méně basů a rádoby ženského frázování, více kytary a bylo by to někde jinde. Nedá se předpokládat, že by se sem Lohaus za pár let vrátili v podobné pozici jako nyní Balthazar, ale člověk míní a vrtkavý hudební průmysl a fanouškovská přízeň mění.

Pak už na pódiu začali řádit Balthazar. Z desky možná sice zní jejich pop až zasněně a možná i trošku nevýrazně, naživo se z toho ale stává živelná indierocková show. Velké nasazení v kombinaci s hudební precizností tvoří ten nejlepší možný základ pro hudbu, která naprosto přirozeně atakuje skvělou pompéznost britpopu. Made in Belgium. Vše táhnou fantasticky sladěné vícehlasy a nakopnuté přeefektované housle. Když mi známá básnila, jak jí po loňském vystoupení v areálu smíchovského festivalu museli pomalu seškrabávat, nechápal jsem. Po živé konfrontaci už mi to dochází. Když jedete pop a jedete ho živě a živě ho jedete lépe, než zní z alba – máte to v podstatě v kapse. Když jste navíc k tomu rozskákaná parta sympaťáků, je to sichr. Za pár dní se do Prahy vrátí Editors. Uvidíme, jak si v domnělé konfrontaci se svojí bývalou předkapelou povedou ikony žánru.