Smuténky podle Snow Ghosts

Ani definitivní nástup jara do našich krajin nezabránil zimním duchům vplížit se do Akropole. Britské trio Snow Ghosts přivezlo představit nové album A Wrecking. Přestože pro Snow Ghosts se jednalo o tuzemský debut, pro ústředního člena projektu Rosse Tonese aka Throwing Snow to byl návrat na prkna, která spolu-znamenají pražský hudební svět. Na stejném místě už letos se svým sólovým projektem vystoupil v rámci festivalu Spectaculare, tentokrát to bylo méně rytmické a taneční a více hypnotické a temné...

Celý večer načali „domácí“ Awali. Česko-ukrajinská dvojice představila lednovou desku Between Significant a se svým mixem elektroniky, soudobé vážné hudby a zasněného popu si místo předkapely bez problémů obhájili. Ne nadarmo se o nich mluví jako o jednom z největších jmen z těch nejmenších, tedy alternativních, na letošní tuzemské scéně. A Awali to potvrzovali každou skladbou. Chytře vystavěný set načali instrumentálními črtami na pomezí ambientu a pianových nokturn, které místy připomínaly práce inslandského hudebního mága Ólafura Arnaldse. Jak se postupně plnil sál, začali přidávat i Awali a melancholický hudební podkres z nástrojové hradby doplňoval neméně melancholický zpěv. A aby té melancholie nebylo málo, vešla se i do textů. S dvojicí Tamara Schmidt a Aitcher Clark je třeba počítat, tímhle tempem by jim s trochou štěstí mohl být brzy malý i ten náš miniaturní hudební rybníček.

Přestože venku dozníval zatím nejhezčí letošní den, Snow Ghosts na letně naladěné publikum nebrali nejmenší ohled a naplno rozprostřeli své bizarní hudební krajiny. A směs gotiky, folku, elektroniky a ambientu se neminula cílem. Jestli projekce předskokanů Awali byla minimalistická, proti projekci hvězdy večera to byl vrchol megalomanství. Celý set doprovázel rozpohybovaný motiv z obalu prvního LP A Small Murmuration a po plátně se v rorsachovských spirálách prohánělo hejno ptáků. Jednoduché, velmi účinné a kompaktní. Narozdíl od různorodé trojice, která se schovávala za styl i hudební nástroje a leckdy i do svých vlastních světů. Vše spojoval a objímal silný hlasový projev Hannah Cartwright aka Augusta Ghosta, ale srdce skladeb bilo „uměle“ elektronicky. A když už bylo zapotřebí tu synťák, tam elektrickou kytaru a jinde elektrické housle, byl tu multiinstrumentalista Oliver Knowles, aby dotvářel náladu skladeb. Tenhle zimní dozvuk si slušně zaplněná Akropole rozhodně nechala líbit.