Ridleyho Konzultant? Filmový omyl roku 2013

Trailer lákal na hvězdná jména – před i za kamerou. Bohužel i z prvotřídních surovin může vzniknout nepříjemně spálený guláš. Tahle země není pro konzultanty.

Na začátku všeho je náklaďák plný bílého prášku a fekálií. Ten na cestě z Mexika do Států několikrát změní majitele a nepřímo, leč osudově, také život Fassbenderova namistrovaného juristy. Ten není ďáblovým advokátem, ale prospěchářským frajírkem, který kličkováním mezi paragrafy přišel ke kontaktům, penězům a pocitu, že se nemůže nic stát. Jenže život v přepychu, vášnivý orálek s milovanou a návštěvy vypečených klientů po nápravných zařízeních jsou mu málo. A tak si v záchvatu hrabivosti nechá od známého polomafiánského clubbera Rainera (špatně zvolený Bardem) dohodit miliónový kšeftík. Jenže s mexickým drogovým kartelem není žádná legrace a zdánlivě omnipotentním géniům začnou brzy cvakat půlky. To, co vypadá jako brnkačka, se brzy vymkne kontrole a fatálně sešrotuje všechny zúčastněné. Trochu v tom má prsty náhoda, trochu jedna z hlavních postav. Ale na tom nesejde, protože rozklíčovat kdo, co, komu a proč je prakticky nemožné – a co je nejhorší, bude vám to jedno. Příběh tone v bažině pseudofilozofických keců a jakýkoliv náznak spásné pointy absentuje. Rádoby šokující odhalení, kterého se nám dostane, nic neřeší. Pouze říká, kdo z těch krásných a úspěšných lidí je největší svině.

Co naopak přetrvá, je pocit totálního zmaru, který na diváky přenášejí veskrze odpudivé postavy unášené tokem událostí, nad nimiž nemají kontrolu. Dohromady tvoří morálně pokřivené panoptikum karikatur, o kterých se ale téměř nic bližšího nedovíme, a je proto nemožné s nimi alespoň náznakem sympatizovat. Definují je hadry, účesy, luxusní bejváky a nekonečné sdělování zásadních životních mouder. Z canců, které trousí Brad Pitt coby machistický kovboj s duší budhistického mnicha, by dostal kopřivku i otec Fura. Kdo to psal, proboha?! Odpověď zní Cormac McCarthy, jeden z nejuznávanějších romanopisců současnosti a autor knižních předloh ke Coenovic neonoirovému majstrštyku Tahle země není pro starý a postapokalyptické depresivní Cestě Johna Hillcoata. Jenže fakt, že je někdo zajímavý spisovatel, ještě neznamená, že zároveň nemůže být mizerným scenáristou. Buď mu Scott absolutně věřil nebo se obtěžoval jen s každou třetí stránkou, načež autorsky zabloudil při tvorbě svých milovaných storyboardů a pak už bylo pozdě. Přesto dokázal z McCarthyho práce vytřískat několik zajímavých scén (motorka, „nadrátovaný“ Pitt), jenže celek mu protekl mezi prsty a může za to právě mizerný scénář, který je užvaněný, těžkopádný a filmu dokonale podráží nohy.

Jestli chtěli autoři přijít s podívanou, která by na standardní žánrové propriety (násilí, sex, drogy, smrt, organizovaný zločin) nahlížela z odlišného úhlu, pak skončili ve slepé uličce. Ani sebelepší střihač ze strouhanky rohlík nesloží, hudba je nevýrazná a herci ztracení jak kuřátka v obilí. Proč Cameron Diaz ojíždí prcóškem čelní sklo Bardemova sporťáku? Proč ten zdlouhavý a zbytečně sofistikovaný nákup diamantu? Proč ten hudební klub? Proč gepardi? Proč Ganz, Visnjič a Leguizamo v epizodních rolích postav, které děj neposouvají ani o píď. A proč to celé vůbec nedává smysl? Manýrismus na n-tou. A tak jsme svědky vyklepávání uříznuté hlavy z motocyklistické přilby či detailního popisu natáčení snuff filmů. Na Sametové vrahy a kauzu orlických sudů pak upomene jedna dobře naložená mrtvola. Bizarnostmi se nešetřilo, jenže k čemu? Ukázat, že tohle sociálně patologické podhoubí krve a špinavých peněz není pro slabší povahy? Demonstrovat, že žijeme v prohnilém, zkaženém světě plném svinstva a zlých lidí? Kdepak, Konzultant není o poselstvích a metaforách, ale o zahleděnosti, nezvládnutém vyprávění a promarněné šanci natočit dobrý film. Po příšerném Prometheovi šlápl slavný Ridley Scott do dalšího lejna.