Rodrigo y Gabriela: Hlavně cvičit

Kdysi partneři životní, dnes již jen hudební, přesto se mexické duo Rodrigo y Gabriela dokázalo přes rozchod přenést více než se ctí. Poznali se jako teenageři, Gabriela se záhy přidala k Rodrigově kapele Tierra Acida, Mexiko jim však brzy bylo malé, možnosti hraní se vyčerpaly. Bez znalostí angličtiny se pár přesunul do Irska. Právě odsud se zkazky o dvou ďábelských kytaristech roznesly do světa. Předskakovali Damienu Riceovi, roku 2010 se objevili na Glastonbury, davy fanoušků k nim přitáhla práce na filmových soundtracích – Kocour v botách a především Pirátech z Karibiku. Rozešli se před pár lety, na pódiích jsou ale nerozdělitelní, jak předvedli i na Colours of Ostrava 2015, kde proběhl následující rozhovor. Do Ostravy, ale i Prahy se letos duo světoběžníků vrací.

Dá se vůbec v tom množství zemí, kde hrajete, nějak udržet přehled a jednotlivých státech? Váš kalendář vypadá dosti naplněně.

G: Bývá to hektické. Je to poprvé, co hrajeme v České republice, na což rozhodně nezapomeneme (smích).

R: Víme, kde jsme!

Upřednostňujete více open air festivaly, nebo vás po tolika letech buskingu na ulici baví více kluby?

R: Je to nastejno. Obě možnosti mají své kouzlo, festivaly jsou skvělé. Užívám si, že je léto, ať už v Evropě nebo v Americe, festivaly mají odlišnou atmosféru.

Pamatujete si na svůj první společný koncert? Bylo to s první kapelou Tierra Acida?

G: To je dobrá otázka, hmmm. Když jsme spolu poprvé hráli, asi to opravdu bylo s kapelou Tierra Acida, ale kde to mohlo být? Nepamatuji si přesně.

R: Ani já ne.

Je to i po těch letech pro vás stejně vzrušující, vyjít na pódium, kde na vás čekají natěšení fanoušci?

R: Samozřejmě, že ano!

G: Myslím, že nám to ani nikdy nezevšední! Bude to stále velmi silné.

Za poslední roky šla vaše kariéra strmě vzhůru, vyprodáváte stadiony, přemýšlíte i nad odlišným hudebním směřováním? Četla jsem, že zvažujete větší zapojení zpěvu a písní k vašemu instrumentálnímu základu.

R: Ano, uvažujeme nad tím, vlastně už se tak děje a i dnes zahrajeme pár písní. Nemyslím, že bychom zcela změnili směřování, spíše chceme přidat nové věci, abychom se sami nenudili a samozřejmě ani posluchače. Chceme ukázat rozmanitost repertoáru. Kromě toho, že jsme instrumentalisté, jsme vždy hráli a zpívali. Přerušili jsme to jen kvůli tomuto projektu, ale už jsme si vybudovali pozici a tak si můžeme dovolit návrat k tomu, kde se cítíme dobře. A lidé na ty písně dobře reagují, což je skvělé, nemusíme nic potlačovat.

Prý také chystáte projekt metalových coververzí, bude jeho součástí plnohodnotná nahrávka?

R: Jen EP o pěti kouscích, už máme dokonce čtyři hotové, ale museli jsme s tím přestat kvůli letním povinnostem. Ještě nevím, kdy ho vydáme, ale chceme si být jistí, že je zcela připravené. Vidíme to na konec roku.

Těm, kteří by se rádi vydali ve vašich stopách, tedy kytaristům, jste kdesi doporučili, aby neřešili kytarové lekce a hlavně se sami vzdělávali.

G: Ani si nejsem vědoma, že jsem to někde řekla. Každý má svou vlastní životní cestu a hudební příběh. Osobně jsem na žádné lekce nechodila, nemohla jsem si je dovolit a ani mě nechtěli vzít do školy. Když se něco takového stane, jste tak hladoví po učení, že tyhle věci opravdu oceníte… Moje doporučení je, abyste si hraní opravdu užívali a hlavně cvičili (smích).

Na vašem posledním albu 9 Dead Alive jste každou píseň věnovali důležité osobnosti, která již nežije, ale její život a dílo v dnešní době stále rezonují. Mohli byste vybrat jednu z těch méně známých, a představit ji českému publiku?

G: To by měla být dle mého Sor Juana Inés de la Cruz, mexická básnířka, která žila v sedmnáctém století. Stala se jeptiškou, protože to byl jediný způsob, jak se mohla dostat ke knihovnám. Kdyby se tak nestalo a byla jen obyčejnou vdanou ženou, do knihovny by nemohla. Už když byla malá holčička, naučila se číst a psát, jen tím, že poslouchala ostatní děti, protože dívenky do školy nemohly. Byla geniální, velmi ženská a silná figura mexické historie a myslím si, že takoví hrdinové jsou důležití dodnes. Ne proto, že jsme feministé, ale abychom byli v rovnováze. Měli bychom se proto zajímat třeba i o přírodu a práva zvířat.