Gira, Waits, Richard, Iggy Pop a další zpívají pirátské odrhovačky a irské lidovky. Žokejové plní bourbonu a vykotlaných zubů.
Jeden z nejmilejších vedlejších efektů úspěchu Pirátů z Karibiku se vrací. Původní dvojalbum Rogue’s Gallery dalo v roce 2006 dohromady těžko uvěřitelnou sestavu interpretů, kteří si s chutí a od srdce zazpívali pirátské odrhovačky a irské lidovky. Hvězdy první kategorie, indie naděje a kultovní jména kočíroval producent Hal Willner, který tuhle lákavou ideu živil dalších šest let a trpělivě sbíral nahrávky k dalšímu pokračování. Některá jména se s chutí vrátila, některé písničky také, ale hlavně se opakuje vysoká kvalita kolekce. Kompilační alba tohoto typu sice téměř nutně musí obsahovat nějakou vatu, tady je jí přes obrovskou porci třiceti šesti skladeb na ploše téměř dvou a půl hodiny opravdu minimum. Zahrál si tu i samotný Jack Sparrow, který doprovází na kytaru Patti Smith ve skladbě The Mermaid, z temného záhrobí mořských vlků pak povstal i Frank Zappa, který se svými Mothers of Invention přednesl tradicionál Wedding Dress Song/Handsome Cabin Boy.
Z nováčků je skvělá například Shilpa Ray, která za spolubručení Nicka Cavea dává bezostyšnou Pirate Jenny a je to jedna z nejlepších verzí téhle notorické odrhovačky vůbec. Boduje i Macy Gray v reggae verzi Off to Sea Once More a dvojice otrlých žokejů plných bourbonu (Tom Waits a Keith Richards), skřehotajících známou Shenandoah, by se lekla i posádka kapitána Barbossy. Pravým pirátem je také Michael Gira, jehož Whisky Johnny je dokonalou miniaturou, která působí tak vesele, že se u nahrávání možná dokonce usmíval. Zklamáním jsou oba zářezy Iggyho Popa, velmi dobře se naopak uvedl Dr. John a výtečný je Marc Almond, který dává čistou lidovku Ship in Distress, nebo Chuck E. Weiss v morytátu za odešlé přátele Anthem for Old Souls. Jeho skřípavé „farewell“ zní v hlavě ještě hodně dlouho po doznění skladby. Tyhle odrhovačky mají něco do sebe. V jednom zátahu se to poslouchat sice moc nedá, ale svoje perly si tu najde každý. Tak vzhůru na palubu, dálky volají...
Popkultura ovlivňuje naše volby možná déle a intenzivněji, než jsme si ochotni připustit. Hrdinové obrazovek nám „nenápadně“ radí, jak se oblékat, co jíst, jakým práškem prát prádlo, jakým vozem jezdit a kam se vydat na dovolenou.
Každé její album představuje nejen umělecký posun, ale taky autentický záznam dospívání v jeho nejintimnější podobě. Komentovaná diskografie.
Ďábel nosí Pradu, Konkláve, Hunger Games nebo Spotlight. Ale také nadšenecká Žranice, kterou Stanley Tucci spolurežíroval a podílel se i na jejím scénáři, nebo povedená gastro komedie Julie a Julia, kde s velkou elegancí, vášní a náklonností k věci ztvárnil podporujícího manžela ikony amerických televizních kulinářských shows Julie Child.
Aktuální alba jsou plná zašlých sluncí, stejně jako bezprizorních nadějí, dojde na explicitní slovník ostrovních humoristů, i éterické zurčení, které je ve skutečnosti páráním tělesných útrob bez závislosti na genderu. Silný týden.
V kuchařkách navzdory rozšířeným představám nejde o recepty. Knihy o vaření jsou pořád především knihami — a za všeho nejvíc záleží, jestli dokážou vytvořit svébytné univerzum. Člověk si musí kuchařku obydlet, pochopit její vnitřní logiku, morálku, nechat se omámit vypravěčem, aby si z ní mohl něco odnést. Aby v něm vskutku zůstalo i něco z ingrediencí a postupů, na nichž to údajně celé stojí.
Radio fm, edice sváteční počas rýchlej jazdy. Říkal taky někdo okurková sezóna?