Garth Ennis vykresluje konflikt ve Vietnamské socialistické republice, známý taky jako „boj proti americké nadvládě“, a ukazuje dobré a špatné vojáky z obou stran barikády.
Kdo chce bojovat s nepřítelem, bojuje, kdo nechce bojovat, nebojuje, a kdo nutí bojovat někoho, kdo bojovat nechce, ten je skutečným nepřítelem svobody a demokracie.
Frank Castle nebyl vždycky Punisher, byl jen jeden z mnoha chlapů poslaných do Vietnamu, co doma nechali ženu s děckem na cestě. Z testů vylezlo, že má potenciál k velení. Tak z něj udělali oficíra a on se o svoje lidi staral, jak nejlépe uměl. Četa je jakýmsi rozhovorem spisovatele válečných knih s pozůstalými, vzpomínáním několika bývalých vojáků na první turnus, do kterého Castle vstupoval s nulovými bojovými zkušenosti. Předkládá formování člověka, který si později, po smrti své ženy a dětí, za svůj životní cíl stanovil zabití co nejvyššího počtu zlých lidí.
Garth Ennis vykresluje konflikt ve Vietnamské socialistické republice, známý taky jako „boj proti americké nadvládě“, a ukazuje dobré a špatné vojáky z obou stran barikády. Vojáky bojující za vyšší smysl. Za vybudování lepší země. Za spravedlivější vládu prostou korupce a podobné ctnostné/naivní myšlenky. Do takového blázince přivádí služba Franka Castlea, solidního chlapa zvyklého odvést co možná nejlepší práci. „Ještě jsem nepotkal velitele, který by se chtěl učit," říká jeho seržant. Šéfové, kteří se chtějí učit, jsou obvykle ti nejschopnější, ti, kteří umí využít situace a chápou mechanismy společnosti. Castle na to má talent a brzy si získá nejen věrnost, ale i srdce svých lidí.
O kresbu se postaral Ennisův častý spolupracovník, chorvatský ilustrátor Goran Parlov, který nenabízí jen krvavé detaily a skvělé akční sekvence, ale i minimalistické črty bouřící emocemi. Mimořádně silná poslední stránka, tak jednoduchá až z ní zamrazí, je toho dostatečným důkazem.
Válka je pro vojáky práce a ten, kdo do ní chodí zadarmo, je fanatik, kdo ji podporuje, blázen nebo politik hledající příležitosti zbohatnout v budoucí obnově zničené země. Hlásá to skoro každá kniha, skoro každý film o válce a kdo to nepochopil, ten to nemá v hlavě v pořádku nebo to pochopit nechce. Nebo v jejím vedení vidí nutnost a chce rozpoltit nebe a otřást zemí, jen aby lidé přestali řešit odstíny barvy laku na nehty? (Krvavě rudá.)
Popkultura ovlivňuje naše volby možná déle a intenzivněji, než jsme si ochotni připustit. Hrdinové obrazovek nám „nenápadně“ radí, jak se oblékat, co jíst, jakým práškem prát prádlo, jakým vozem jezdit a kam se vydat na dovolenou.
Každé její album představuje nejen umělecký posun, ale taky autentický záznam dospívání v jeho nejintimnější podobě. Komentovaná diskografie.
Ďábel nosí Pradu, Konkláve, Hunger Games nebo Spotlight. Ale také nadšenecká Žranice, kterou Stanley Tucci spolurežíroval a podílel se i na jejím scénáři, nebo povedená gastro komedie Julie a Julia, kde s velkou elegancí, vášní a náklonností k věci ztvárnil podporujícího manžela ikony amerických televizních kulinářských shows Julie Child.
Aktuální alba jsou plná zašlých sluncí, stejně jako bezprizorních nadějí, dojde na explicitní slovník ostrovních humoristů, i éterické zurčení, které je ve skutečnosti páráním tělesných útrob bez závislosti na genderu. Silný týden.
V kuchařkách navzdory rozšířeným představám nejde o recepty. Knihy o vaření jsou pořád především knihami — a za všeho nejvíc záleží, jestli dokážou vytvořit svébytné univerzum. Člověk si musí kuchařku obydlet, pochopit její vnitřní logiku, morálku, nechat se omámit vypravěčem, aby si z ní mohl něco odnést. Aby v něm vskutku zůstalo i něco z ingrediencí a postupů, na nichž to údajně celé stojí.
Radio fm, edice sváteční počas rýchlej jazdy. Říkal taky někdo okurková sezóna?