Sarah Savoy: Proč má den tak málo hodin?

Pochází ze skutečné hudební aristokracie. Savoy je synonymem cajunské kultury, jejím rodičům se klaní i velikáni jako T Bone Burnett. Sarah Savoy je nejen výtečnou zpěvačkou a multiinstrumentalistkou, ale také kuchařkou, letos se dokonce chopí vařečky na festivalu Folkové prázdniny. Je čas vyrazit na trh!

Propagaci cajunské kultury se věnuje celá tvoje rodina, od tatínka, nejvýznamnějšího výrobce akaďanských akordeonů, přes maminku, hudebnici, producentku a spisovatelku, po sestru a bratry. Ocenění Grammy a množství nominací už jsou jen třešničkou. Přiblížila bys termíny cajun a zydeco?

Je snazší nejdříve vysvětlit rozdíl mezi cajunskou a kreolskou hudbou, protože zydeco pramení z kreolské muziky. Souvisí to s barvou kůže a původem, proto je nejprve velmi důležité pochopit, kdo jsou Kreolové a kdo Cajuni. Kreolec byl kdokoli, kdo se narodil v Louisianě komukoliv z nepůvodních, tedy v Americe nenarozených, rodičů. Takže pokud měl francouzský pár v Louisianě dítě, bylo považováno za Kreolce. To je samozřejmě jen jedna část spektra, protože v těch dnech bylo v New Orleans běžné, že bohaté bílé a černé rodiny se mezi sebou braly a měly potomky. A také bohatí běloši si brali svobodné barevné ženy a zajistili vzdělání svým dětem.

Cajuni jsou potomci Akaďanů, Francouzů, kteří přišli, aby kolonizovali Akadii, tedy dnešní část Kanady, pro Francii. Byli vyhnáni Brity během velmi tragické události, kterou nazýváme „le grand derangement“, velké vyhnání. V tu chvíli se začali Cajuni a Kreolové brát a až do druhé světové války nebyl v Louisianě náznak rasismu. Kreolové mají většinou hodně africké krve, takže jejich muzika je bluesovější, afričtější, má kolébavější rytmus. Cajuni mají více francouzské krve a německého akordeonového vlivu, takže jejich hudba má odlišnější, spíše skočnější podobu. Zydeco je elektrická verze kreolské hudby, ale bylo by příliš zjednodušující říct, že kreolská hudba je černá a cajunská bílá, protože v 19. století na nás bylo nazíráno stejně. Pamatuji si jeden text amerického návštěvníka Louisiany z pozdního 19. století, kde stojí: „Dokonce i bílí se mísí s černými a indiány, přejímají jejich zvyky, dupají a vyjí stejně jako jejich divocí sousedé.“ Pomyslela jsem si jen, díky bohu! Myslím, že právě vášeň naší hudby je to, co uvádí do rozpaků naše anglosaské bílé bohaté protestantské sousedy.

Jednou jsi řekla, že polovina cajun písní je o chlastání a druhá o umírání. Jaký je tvůj oblíbený cajun příběh?

Mým nejoblíbenějším ze všech bude asi Quelle Étoile (Jaká hvězda), která je zpívaná z pohledu osamělé osoby, jak stojí venku, pozoruje noční oblohu a ptá se se svého zemřelého snoubence/snoubenky, kterou hvězdou je.

Obdivuji tvou činorodost – věnuješ se s plným nasazením muzice, tanci, vaření a dokonce vyšívání! Jaká je role žen v cajunské kultuře?

Žijeme jen jednou, tak když už jsme tady, měli bychom zkusit co nejvíce věcí. Historicky neměly ženy v cajunské hudbě nikdy velkou roli. Zpívaly si doma, někdy popadly rodinný nástroj a hrály, ale nikdy nemohly vystupovat třeba v tančírnách. Myslím, že Cleona Falcon byla první ženou, která hrála veřejně, byť s manželem. Dnes je vše samozřejmě jiné, i když chlapi jsou v muzice stále v převaze. Moje maminka založila první ženskou cajun kapelu Magnolia Sisters v 80. letech. Jenže téměř každá tradiční cajun píseň je zpívána z mužského pohledu. Máma napsala několik písní ženským viděním, což mě inspirovalo, a začala jsem sama psát takových písní více, abych dala cajunu silný ženský hlas. Cajunská kultura je prastará, zakořeněná v tradici, velmi rodinně a katolicky zaměřená, tudíž patriarchální kultura. Muži pracují na farmách a vydělávají peníze pro rodinu, ženy mají děti a starají se o domácnost. Já si dokonce myslím, že by to tak mělo i být, ale to neznamená, že by se ženy neměly ozývat a nevyjadřovat nahlas své pocity, názory nebo obavy a nechodit na večírky!

Vydala jsi kuchařku s názvem The Savoy Kitchen. Jak dlouho jsi ji připravovala?

Abych pravdu řekla, zabralo mi to čtyři roky, a to jen proto, že nejsem moc dobrá v rozjíždění a dokončování projektů – neustále dělám nespočet věcí najednou. Nejtěžší bylo asi vážení a poměr ingrediencí. Nikdy předtím jsem to nedělala, takže jsem si musela dělat poznámky pokaždé, když jsem někam přidala i jen lžíci mouky, a pak to zanášet a zapracovávat do receptu. Nejlepší ale je, že kniha neobsahuje jen recepty, ale i rodinné vtipy, dává vhled do života v Louisianě a přibližuje její historii. Jsem z těch, co si kupují kuchařky, přečtou je, inspirují se jimi, ale málokdy vaří podle receptů. Každý si může přečíst mou kuchařku a užít si to, i když není zrovna hrr do vaření.

Tvoje nejoblíbenější jídlo?

To se stále mění, ale pokud mluvíme o cajunu, moje jídlo na hození se do klidu je miska horkého gumba s kuřetem a klobásou. Je to jednoduché, levné a zahřeje nejen žaludek, ale i srdce.

Na Folkových prázdninách v Náměšti se nechystáš jen zahrát, ale budeš taky pořádat workshopy.

Chystám workshop cajun tance, takže se návštěvníci mohou naučit valčík, two-step a „cajun freeze“. Pokud zbyde čas, naučíme se Whiskey River Jitterbug a Plazení aligátora. Jedná se o velmi jednoduchý workshop pro začátečníky, na každý tanec bude dostatek času, aby se ho naučily i děti. Je to velmi zábavné a obvykle se dost nasmějeme. Doufám, že lidi budou rozumět mojí angličtině. Taky uvařím jambalayu, každý bude moci ochutnat a podívat se na postup. Bude s kuřetem, klobásou a lardony – uzenými kusy slaniny. Miluju ukázky vařené z lokálních produktů, aby si všichni mohli vytvořit jídlo na vlastní, tematickou cajun párty doma nebo kdekoliv na světe. Jak jednou vidíš postup a ochutnáš, zjistíš, že cajunská kuchyně není složitá. Lidi si samozřejmě můžou udělat své vlastní verze, třeba vegetariánskou jambalayu, ale já jim ukážu, jak to děláme u nás doma, v zemi cajunů, na prérii.

Také chystám cosi jako přednášku, kde představím lidem cajunskou hudbu a naučíme se společně píseň. Nejdříve jsem si myslela, že nabídnu lekci zpěvu, akoredonu a houslí, ale to se ukázalo být organizačně náročné. Pokud bude mít někdo zájem o cokoliv z toho, klidně uděláme soukromé lekce, stačí, když si nás na místě odchytne. Na přednášce taky vysvětlím, proč se cajun zpívá tak, jak se zpívá, odkud písně pocházejí, a všichni si zazpíváme v cajun francouzštině. Bude to zábava.

Celý rozhovor naleznete v letním dvoučísle Full Moon Magazinu.