Skrytý půvab byrokracie o Ženách

31\. října v Paláci Akropolis oslaví Skrytý půvab byrokracie 15 let svých aktivit. Netřeba nosit dárky, ty si už kapela vybrala ve formě největšího možného daru – vystoupí s nimi se samostatným koncertem (a prý i novými skladbami!) legendární soubor Ženy. Pamatujete Ženy, jedno z nejobskurnějších seskupení na české alternativní scéně raných devadesátek? Jak si kapelu pamatují mladší generace, jak si je pamatují ve Skrytém půvabu byrokracie? Legendární album K smrti vylekán (Punc, 1992) máte za domácí úkol, pokud neradi úkoly, nechte se přesvědčit vzpomínkovým pásmem.

Jan Faix:

O Ženách jsem se začal více dozvídat až v posledních letech díky kolegům z kapely. V době, kdy nejvíce koncertovali, jsem vyhledával leda tak hudbu J. S. Bacha v podání Waltera Carlose a to nejkýčovitější z tvorby Vangelise. Dosud jsem slyšel z jejich práce jen něco málo úryvků a několik oslavných slov od lidí, kteří je na pódiu zažili. Na jejich vystoupení v Akropoli se tedy moc těším. Očekávám od něho zvýšenou koncentraci specifické fascinující magie, která do naší dimenze umí prosáknout právě jen při těch nejčistších undergroundových rituálech.

Jakub Žid:

Album Žen K smrti vylekán znám už léta, a to natolik dobře, že si pamatuji většinu textů. Ale naživo jsem Ženy nikdy neviděl. Ženy jsou poslední z českých kultovních kapel, se kterou jsme dosud nikdy nevystoupili na stejné akci. Výročním koncertem Skrytého půvabu byrokracie se uzavírá řada společných hraní s kapelami jako Čočka, DG307, Plastic People of the Univers, Psí vojáci, MCH Band a Visací zámek.

Roman Plischke:

Skupinu Ženy jsem poprvé viděl někdy v polovině 80. let v Junior klubu Na Chmelnici a byla to láska na první pohled. Poměr invence a instrumentální zručnosti byl vychýlen nekompromisně na stranu invence. Vzpomínám si na poslech jedné pirátské nahrávky, ve které byly dlouhé tiché pasáže - Ženy na pódiu něco dělali (ano, měkké i, byli to samí chlapci) a z nahrávky nebylo zřejmé co. Když jsem se později doslechl, že natočili studiové CD, vůbec jsem si to neuměl představit... a vida, poslouchám jej dodnes. A to je celý příběh o tom, jak jsem se zamiloval do Žen.

Josef Jindrák:

Ženy předcházela pověst. Roky jsem je znal jen podle jména a podle legendy o vyloučení z undergroundu, protože vystoupili na RockFestu (což byl před rokem 1989 festival organizovaný Svazem socialistické mládeže). V představách jsem si to hudebně vůbec nedokázal zařadit, měl jsem pocit, že to musí být druzí Plastic People. Teprve LP s tou úžasnou fotkou na titulce mě uvedlo do jiného světa. Po textové i hudební stránce vycházeli z úplně jiných kořenů než klasický underground nebo česká alternativa té doby. Totální poesie žijící ve svém vlastním světě (části textům vlastně nelze rozumět bez znalosti souvislostí ze života souboru), krutá i něžná zároveň. Více divadlo, které však neguje teatrálnost. Tetrálnost povýšená na happening. Hudebně pak důraz na sborový přednes, doprovod klasicizující i minimalizující, občas diletantsky geniální. Viděl jsem počátkem devadesátých let asi jen tři koncerty - každý jiný. Když Ženy přestali vystupovat (výjimečné koncerty u Lampera na statku se nedají počítat, tam jsem ani neměl přístup), překvapilo mě, jak mi chybí, jaká tu po nich zůstala neuvěřitelná propast, kterou nebyl schopen nikdo zaplnit. Za sebe mohu tvrdit, že nebýt Žen, můj pohled na to, co může být písňovým textem a samo vnímání textu by bylo jiné.

S kapelou se osobně neznám, přeci jen je to mírně starší generace, před listopadem jsem byl moc mladý, po listopadu zase na jiné straně. Teprve koncem devadesátých let jsem Hmyzáka potkával v Black Pointu a později v antikvariátu v Dlážděné. Až začátkem tohoto roku jsem se se Zdeňkem vídal více v mém vlastním antikvariátu, kde pomáhal s jeho rozjezdem. Takže jsem jej vlastně skoro zaměstnával, plat byl mizerný, spíše šlo o přátelskou výpomoc. Občas jsme víc vyprávěli než pracovali, respektive vyprávěl Hmyzák, já nasával a pak nedodělky složitě doháněl o víkendech.

Nedovedu si představit větší pocty, než že Ženy vystoupí na našem výročním koncertu.