Krásný kontrast mezi nekonečným světem, který nás obklopuje a někdy svým velikášstvím až ubíjí...
Únava, to je nepříjemná věc a unavený člověk se může stát nepříjemným společníkem. Malátný stav se dá vyřešit několika způsoby, například jít spát. Nebo z posledních zbytků energie vybudit tělo k tomu, aby vstalo a šlo načerpat síly na dobrý koncert, což byl i můj případ v úterý 22. října, kdy jsem se vydala na koncert Flash the Readies a Kwoon do Jazz Tibet Clubu.
Pomalý instrumentální, místy až těžkopádný (v dobrém slova smyslu) začátek byl adekvátním pozdravem ze strany tria Flash the Readies. Naladil na pochmurné kytarové tóny, které v ještě vyhrocenější formě představili o čtyřicet minut později francouzské hvězdy. Flash the Readies měli toho večera stejně početnou fanouškovskou základnu jako Kwoon, olomoucké publikum je na tamní tvorbu hrdé a rádo podpoří. Výzva frontmana Tomáše Valenty "pojďte blíž" se setkala s rychlou odezvou a zaplněný parket se vyprázdnil až s odchodem domů.
V celém setu nejvíce zaujal song Elevate. V záplavě všech zadumaných melodií zněl až nečekaně optimisticky, dokonce bych řekla i popově, a fungovalo to jako žádoucí osvěžení, které jako by nás přeneslo z šedivého podzimu, který proklínáme, do prosluněného babího léta, které nyní prožíváme.
Francouzský postrockový sextet na nic nečekal a obul se do toho pěkně po "kwoonovsku". Silné kytary úvodního intra upoutaly pozornost štěbetajícího publika a plynule přešly do skladby Schizophrenic. Krásný kontrast mezi nekonečným světem, který nás obklopuje a někdy svým velikášstvím až ubíjí, a malým člověkem, jedincem, který se prožívá ve svém nitru. Nitky na intimní téma se vinuly celým koncertem, aby je monumentální kytarové kolosy rozervaly. A ty se znovu spojily. Ve více jak hodinovém setu se objevily další známé pecky jako Emily Was a Queen, The Last Trip of a Drunken Man nebo pro svůj klip mnohokrát skloňovaná I Lived on the Moon, byly však odhaleny i některé kusy z připravované desky.
Ačkoliv kytarové gradace ke Kwoon patří, na výsledném soundu mrzelo upozadění violoncella, což částečně vynahradila poslední píseň Frozen Bird svým návratem do dětských let, kdy nám maminky zpívaly na dobrou noc. Po elektronickém hřmění, z něhož běhal mráz po zádech, to bylo jako pochlazení. Zavřít oči, otevřít mysl, snít.
Popkultura ovlivňuje naše volby možná déle a intenzivněji, než jsme si ochotni připustit. Hrdinové obrazovek nám „nenápadně“ radí, jak se oblékat, co jíst, jakým práškem prát prádlo, jakým vozem jezdit a kam se vydat na dovolenou.
Každé její album představuje nejen umělecký posun, ale taky autentický záznam dospívání v jeho nejintimnější podobě. Komentovaná diskografie.
Ďábel nosí Pradu, Konkláve, Hunger Games nebo Spotlight. Ale také nadšenecká Žranice, kterou Stanley Tucci spolurežíroval a podílel se i na jejím scénáři, nebo povedená gastro komedie Julie a Julia, kde s velkou elegancí, vášní a náklonností k věci ztvárnil podporujícího manžela ikony amerických televizních kulinářských shows Julie Child.
Aktuální alba jsou plná zašlých sluncí, stejně jako bezprizorních nadějí, dojde na explicitní slovník ostrovních humoristů, i éterické zurčení, které je ve skutečnosti páráním tělesných útrob bez závislosti na genderu. Silný týden.
V kuchařkách navzdory rozšířeným představám nejde o recepty. Knihy o vaření jsou pořád především knihami — a za všeho nejvíc záleží, jestli dokážou vytvořit svébytné univerzum. Člověk si musí kuchařku obydlet, pochopit její vnitřní logiku, morálku, nechat se omámit vypravěčem, aby si z ní mohl něco odnést. Aby v něm vskutku zůstalo i něco z ingrediencí a postupů, na nichž to údajně celé stojí.
Radio fm, edice sváteční počas rýchlej jazdy. Říkal taky někdo okurková sezóna?