Úřednické struktuře reagující na védské imigrační politiky se podařilo během uplynulých týdnů dotlačit k deportaci ze země jednu z ikon mladé virtuální rapové komunity.

Bylo to pěkný a víc se mi líbili Ghost River, protože to jsem byla zhulená. Pak už přišlo moc lidí a ty byli taky zhulený a nějak mě to začalo…

Berlínský koncert Sleater-Kinney stál opravdu za to. Holky to daly rovnou na komoru, jako by se hrálo v obýváku. Zažil jsem hodně koncertů Swans, ale málokdy...

Co jsme očekávali, co vy a co z toho všeho bylo? Vladimir 518 je patronem nebo patronou celého projektu, čekalo se obligátní obsazení a další povinné propriety...

Úterní kázání o Doldrums, Death Grips, Kid Drama a Instra:mental, Shlohmo, Aloa Input a uspávání hadů. Tečka s Calexico. Tip na hit?

Naproti má kolegyni, co si vestoje okázale krémuje ruce, na můj dlouhej nepřítomnej pohled oznamuje, že nesnáší lidi, co čuměj. Nemůžu si pomoct, čumim pořád a všude.

Čtvrtstoletí s Jonem Spencerem. Při psaní recenze na skvělé nové album The Jon Spencer Blues Explosion mi došlo, kolik času jsem s tímhle chlapíkem vlastně strávil.

První díl nové série nazvané Protokol, která uvádí nejzásadnější hudební momenty nejzásadnějších hudebníků včerejška, dneška i zítřka. John Parish.

Nerozumím tvojí posedlosti mít všechno pojmenované nebo onálepkované, je přeci úplně jedno, odkud nebo jakého týmu to byli fans/ultras/pičas.

Je samozřejmě otázka, jak hodně jsou Warpaint “electronic beats”, ale tohle mi vlastně ani nevadí, hlavně že tu byly. Je někdo proti?

No War Fuck You! V jubilejním XX. kázání Alexander Tucker, Deathfix, King Chelsea, Ólafur, Agnostic Frost, Ufomammut and all that jazz.

Vybíhám, beru mapu a ženu se na start. Roklí dolu a směrem na první kontrolu. Hledám padesátku u stezky.

Frontman britpopových legend Supergrass je i na sólové dráze hodně alright. Znáte ten pocit, když jste sedmnáct let frontman jedné z nejznámějších britpopových kapel?

Punk’s not dead, to je jasný, ale co Kmeny? První díl vyvolal řadu otázek, odsudků, jasných ortelů a nejasných nadějí o českém dokumentu. Co my na to?

Obávaní Mexičané. El Ritual, rok 1971. Hard rock? Tropicalia? Jazz? Psycho? Mimikry? Ano. Tohle prosím na vinylu, narozeniny slavíme zásadně na Čarodějnice.

O nových deskách Sufjana Stevense, Steva von Tilla, talking shit about Modest Mouse, fotky Josefa Sedloně z roku 1992 a hejt směrem Liturgy.

Chybí mi zahrádky na Bergmannstrasse, za pár dní jedeme do Berlína na Sleater-Kinney, a jestli bude alespoň trochu tak jako dnes, když to píšu...

Kázání o hiphopu černém jako Morgan Freeman, tumblr-friendly popu, mači Hecq versus Kreng, patkách a mantácích. It ends here.

Nesnesu, když si jakékoli vedení, natož státní instituce, dovolí instruovat zaměstnance, jak se správně chovat na firemním večírku.

Zajímavou konfrontaci přinesla náhoda: o pár dní později, než vyšlo album Citizen Zombi, přichází s novinkou Gang of Four, jejich souputníci a další post-punková legenda.