Nakonec jsem sáhla po jiném ostrovním jménu, které je na scéně déle a které si taky maluje, kolik toho ještě letos neobrazí.

Další díl hudebního vaření s příchutí lesa, dálek a kytary u táboráku.

Fascinovaně jsem sledoval včerejší debatu v Událostech komentářích, jejíž tématem byl právní základ možnosti sledování pohybu občanů pomocí mobilních telefonů a kreditních karet.

Dneska to nebude o domácí výrobě roušek. Raději se podíváme, kdo vede v soutěži o nejzbytečnější reakci na jediné téma posledních dnů a následujících týdnů, koronavirus.

Překvapilo mě, že se hned několik lidí ptalo, třeba před chvílí zástupce tiskárny, jestli jako vyjde další číslo. Proč by nemělo?

Lesu je jedno, jak se máte, napsal Luke Turner ve své loňské knize Out of the Woods a já na tuhle větu od té doby pořád myslím.

Tento druh emócií a dojmu vyrovnanosti preferujem v každom druhu umenia, aj keď v hrách je táto estetika často opomínaná v prospech veľkolepých neutíchajúcich dobrodružstiev.

Co kdybychom zkusili do svého světa (alespoň virtuálně) pozvat někoho cizího a úplně odjinud, který by nám ho pomohl trochu proměnit?

Naše životy se proměnily v romány Gabriela Garcíi Marquéze. I v nepříznivých časech je nutné držet si styl. Vítejte v našem hudebně kulinářském okénku.

Zvykl jsem si poslední týden chodit do kanclu a zpět pěšky a že bych narazil na někoho ne snad v družném, jen alespoň v normálním hovoru, to se říct nedá...

Knih, filmů a playlistů už máme dost, pojďme se inspirovat k pohybu. Don’t let coronavirus stop your groove.

Edu mě provedl podél Mexického zálivu a po půlce Yucatánu, ale téměř všechny zážitky hravě překonalo malé bistro u silnice, postavené z nízké garáže, kde nabízeli jedno jediné jídlo.

V roce 2012 se udržitelnost ještě neskloňovala horem dolem a my jen koukali, co náš učitel zamýšlí ukázkou, jak si postavit filtrovací kanál z rákosí na hudebním festivalu v Norsku.

Přímou úměrou k tomu, jak přibývá hodin a dnů karantény, se objevuje na síti čím dál víc návodů, jak přežít na omezeném prostoru, čím se zaměstnat nebo zabavit.

O spojení „bezpříčinná radostivost“ jsem přemýšlel včera při cestě do kanclu a snažil se nevnímat, jak se mi díky roušce zamlžují sluneční brýle.

„Žijeme ve městě duchů. Už přes týden jsme doma, chodíme akorát nakoupit jídlo. Pokud je.“ Minulé pondělí tohle znělo jako sci-fi, dneska už jsme na tom podobně.

V časoch zvýšeného výskytu ľudí sediacich doma je šírenie osvety o dobrej kultúre snáď ešte dôležitejšie než doteraz. Z videoherného súdka.

Člověk je v izolaci ponechán sám sobě, jako těsto v míse za oknem, píše v povedené glose Petr Vizina. Hezký příměr.

Dekadentní parodie na popkulturu a vytváření mediálních celebrit, kde slovo „umění“ nabývá svého původního významu „umělé“. Poppy.

Tak a je to, zůstáváme doma. Život v době viru. Zrušené koncerty, zavřená kina, divadla i galerie, ode dneška omezení pohybu... Pod heslem „Na doma“ čekejte trochu neurovnaný a pestrý…