

Šejkr #115: Co přichází?
Všechny oficiality už jsou vyřešeny, galerie zůstává i tak plná lidí a díky bouřkovému tlaku je tu atmosféra jak ve vyprodané posilovně...


Všechny oficiality už jsou vyřešeny, galerie zůstává i tak plná lidí a díky bouřkovému tlaku je tu atmosféra jak ve vyprodané posilovně...


Ne snad že bychom museli nutně každý den něco udělat, ale zároveň… proč si pak ten den pamatovat? Co kdybychom to zkusili jinak – ani jeden den bez vzpomínky!



Jasné, tohle je emo edice. Kromě pozitivních reakcí snad všech, se kterými jsem včera mluvil, stačilo jen postávat opodál a vstřebávat atmosféru.



Začátkem devadesátých let se řešilo v showbizu hodně věcí, jedním z těch nejzásadnějších témat bylo, zda slza, stékající po tváři irské zpěvačky Sinead O’Conner...



Nádhera na letišti aneb to nejlepší z letošního ročníku festivalu Pohoda podle redakce, kolegů a dalších přátel.


Prázdniny. To pro mě věky neplatí, přesto tenhle den vnímám jako jakýsi milník. Startovní čáru. Portál, za kterým je všechno na chvíli jinak.


Nenapadlo by mě, že někdy budu s chutí číst komentáře Martina Fendrycha, který pro nás coby mladé pankáče na začátku devadesátých let znamenal synonymum establishmentu, zla.



Nabízíme tradiční výběr toho nejlepšího od zástupců Full Moonu a dalších kolegů i kamarádů, probírala se Eurovize i gotici a tančilo se dokonce i v bačkorách.



Máme za sebou dva povedené víkendy v rakouském městečku Kremže a jako vždy bylo z čeho vybírat. Prosíme si!



Punk na Slovensku bol v posledných rokoch bez iskry ako vypraný zapaľovač, vyprázdnené retro v štýle Ein Punkes Buntes.






Podrobný report čekejte později, zatím prozkoumejte vrcholy zástupců početných výprav z Česka i Slovenska a dalších obvyklých podezřelých.



V dnešnom izolovanom odcudzenom svete sa vytvoril priestoročasový komunitný ostrovček, anomália, ktorá poskytla zážitok, akému nedostojí ani luxusný výlet na Maledivy.



Filozof undergroundu Egon Bondy o malířském stylu královéhradeckého rodáka Jana Šafránka kdysi napsal, že jde o „švejkovský hyperrealismus“.



Sedím v trnavském obýváku a poslouchám nezmasterované manifesty. Koho asi tak může sakra napadnout vyprávět události u baru Tepláreň z pohledu vraha?



Přehlídka vzešla z kolektivu okolo místního record storu Velvet Music Leiden, který, jak už je z názvu patrné, má blízko k The Velvet Underground.



Cítíme se osaměle, protože příliš plánujeme? Protože se nedokážeme uvolnit a udělat něco živelného, nepředvídaného?



„I nic se musí umět,“ píše v parádním komentáři na serveru Aktuálně David Klimeš a nedá se s ním než souhlasit.



Tak je to zase tady. Další Šejkr, další volební víkend. Už si pomalu začínám zvykat, naštěstí to je na nějakou dobu naposledy.