Sound art je nový cyklus, zaobírající se věcmi na pomezí hudby a jiného artu (a nikdo neví, co s ním). My ano.
Během července se v pražském centru umění DOX otevřela první samostatná výstava českého hudebního skladatele, konstruktéra a programátora Milana Guštara. Je příjemné sledovat, že se už i v našem galerijním prostředí pomalu přestáváme bát zvuku a zvukových instalací. Pokud výstavu navštívíte, nečekejte pouze auditivní zážitek. Guštarova tvorba balancuje mezi vizuálním uměním, skrytými matematickými principy a hudbou.
Jednotlivá díla jsou představena v několika patrech s příjemným odstupem od každého z nich. Výstava je čistá a minimalistická, čímž dostává divák větší prostor pro vlastní zpracování. Autor nám odkrývá svůj vnitřní svět – logické postupy, čísla, grafy a stupnice, které mnohdy ani nepřevádí do obrazu nebo zvuku, jelikož by to bylo pouze potvrzením očekávaného. Důležitý je pro Guštara princip. Pro svoji první retrospektivu v DOXu ovšem některé ze skic k životu přivedl. Tím dostaly racionální úvahy a přísný matematický řád nový duchovní a smyslový rozměr. Výpočty a křivky převedené do zvuku na vás promlouvají z různých koutů jako vícekanálová zvuková instalace a můžete sledovat, jak se kolem vás vytváří zcela nové prostředí, nebo můžete sledovat programovací jazyk utvářející grafickou kompozici či jak světelný obraz nutí váš zrak rozluštit symbol přítomný mezi řádky.
Je to neuvěřitelné obnažení, když vám někdo dovolí vstoupit do procesu tvorby. Nasnadě je pak otázka, co lidem přinese nahlédnutí do procesu skrze čísla, kterým většina nerozumí, jestli nestačí takzvané ověření, které pro umělce není tolik důležité. Co v lidech vyvolá propojení těchto dvou rovin? Jestli se nejedná pouze o doporučení k zamyšlení nad určitými principy, které jsou platné, ale objevit je musí každý sám. O tom můžete debatovat v září během komentované prohlídky se samotným autorem nebo v říjnu nad diskuzí Hudba ve vizuálním umění, vizuální umění v hudbě s kurátorem výstavy Jiřím Černickým, se samotným Guštarem a dalšími předními českými odborníky z oblasti hudební teorie i vizuálního umění. Výstava potrvá do 14. října.
Popkultura ovlivňuje naše volby možná déle a intenzivněji, než jsme si ochotni připustit. Hrdinové obrazovek nám „nenápadně“ radí, jak se oblékat, co jíst, jakým práškem prát prádlo, jakým vozem jezdit a kam se vydat na dovolenou.
Každé její album představuje nejen umělecký posun, ale taky autentický záznam dospívání v jeho nejintimnější podobě. Komentovaná diskografie.
Ďábel nosí Pradu, Konkláve, Hunger Games nebo Spotlight. Ale také nadšenecká Žranice, kterou Stanley Tucci spolurežíroval a podílel se i na jejím scénáři, nebo povedená gastro komedie Julie a Julia, kde s velkou elegancí, vášní a náklonností k věci ztvárnil podporujícího manžela ikony amerických televizních kulinářských shows Julie Child.
Aktuální alba jsou plná zašlých sluncí, stejně jako bezprizorních nadějí, dojde na explicitní slovník ostrovních humoristů, i éterické zurčení, které je ve skutečnosti páráním tělesných útrob bez závislosti na genderu. Silný týden.
V kuchařkách navzdory rozšířeným představám nejde o recepty. Knihy o vaření jsou pořád především knihami — a za všeho nejvíc záleží, jestli dokážou vytvořit svébytné univerzum. Člověk si musí kuchařku obydlet, pochopit její vnitřní logiku, morálku, nechat se omámit vypravěčem, aby si z ní mohl něco odnést. Aby v něm vskutku zůstalo i něco z ingrediencí a postupů, na nichž to údajně celé stojí.
Radio fm, edice sváteční počas rýchlej jazdy. Říkal taky někdo okurková sezóna?