Srdceryvnost za srdečnými úsměvy (Xiu Xiu + Kee Avil)

Provozovatel Flédy Lukáš Stara v knize A děly se tam věci říká, že sezónu má tento klub naplánovanou podle studentů – vznikají tak etapy „půlka září až konec roku, půlka února až duben“. Donedávna američtí, aktuálně ze dvou třetin v Berlíně žijící experimentátoři Xiu Xiu zde roku 2023 zahráli ve druhé polovině září, tedy začátkem podzimního semestru, a letos se vrátili hned zkraje toho jarního.

Spíše pro mladší ročníky, alespoň kam až zrak sahal, vystoupili v rámci turné ke svému nejnovějšímu a na jejich poměry spíše popovějšímu albu s asi jen obtížně popularizovatelným názvem 13" Frank Beltrame Italian Stiletto With Bison Horn Grips. Byl to pak glitch pop v podání kanadské hudebnice Kee Avil, co setu Xiu Xiu předcházelo. Při performanci se umělkyně nepřítomným pohledem dívala skrze publikum, jako by pro zahledění do minulosti nebyla schopna vstřebat přítomnost. Skladby z její loňské sólovky Spine znějí spíše anorganicky, na živosti jim v koncertním provedení přidává autorčina kytara,

občas týraná šroubovákem, i hostující bubeník.

Jejich set doprovázely stroboskopy a po prvních blikavých výstřelech jsem proplul do přední linie coby hmyz vábený ke světlu. Zhypnotizovat pak zdárně svedla i doprovodná zadní projekce. Na velkém plátně bujely mnohobarevné patvary připomínající mikroskopem zvětšené mimozemské organismy, rozostřenou vizualitou měly blízko k odnoži vizuálního umění zvané „glitch art“. Ideální kombinace.

Xiu Xiu naproti tomu zvolili scénografii o poznání komornější. Tmavá opona za jejich zády získala díky hře světel rudou barvu a evokovala totožně zbarvené závěsy známé ze seriálu Twin Peaks Davida Lynche. Na skladby z alba Plays the Music of Twin Peaks bohužel nepřišlo, vzpomínka na nedávno zesnulého režiséra zůstala společně s oponou viset ve vzduchu.

Se setem Kee Avil sdílelo vystoupení Xiu Xiu posun v energii na ose studiová nahrávka – živé provedení. I díky bicím takřka sedmdesátníka Davida Kendricka, s vizáží „mastnýho škrtiče“ ze stejnojmenného filmu, byly sladkobolné písně, které při domácím poslechu zalézají hluboko pod (husí) kůži, nově obohaceny o jakýsi vzdorovitý rozměr.

Napříč vystoupením zaznělo i mnoho avantgardnějších a spíše hlukových pasáží. V paměti dlouho utkví křik z plných plic Angely Seo v závěru skladby Wig Master – tolik kontrastní vůči polohlasnému recitování v jiných částech –, ale i metání kozelců a poskakování po podiu Jamieho Stewarta během písně It Comes Out as a Joke.

Nikdy jsem neviděl Flédu tak prázdnou jako předloni na Xiu Xiu. Letos byla účast znatelně vyšší, a to navzdory venkovním mrazům a dalším méně očividným překážkám. Srdečnými úsměvy jsme však byli odměněni v obou případech. A smích na tvářích členů Xiu Xiu je tím milejší, že nezanedbatelné množství srdceryvných textů pojednává o vnitřním utrpení a rozervanosti. „I have done almost nothing right / My entire adult life,“ zpívá Jamie Stewart v první písni nejnovějšího alba. Kdo kdy viděl Xiu Xiu živě, jistě by nesouhlasil.