Stačí, když o nás budou vědět v Evropě: Superego Kid

Dalším účastníkem Fair Price Music Live Sessions a také kapelou hudebního večera v Rock Café byli mladí Superego Kid z Kroměříže, podle mnohých nejlepší post-rock u nás. V radostném a uvolněném opojení po koncertě tři z nich podebatovali o situaci v domovském městě a pojmenovávání písniček. „Kluci, a název kapely má něco společnýho s Freudem?“ - „Tak určitě.“ (smích)

Jak jste se dostali k Fair Price Music?

Libor: Přes Rhyse. Asi před rokem stál před Borem v Brně a došel za náma, jestli chcem nahrávat.

Ori: S Rhysem se známe dlouho, tak rok a půl, náš největší novozélandskej fanoušek.

Pospa: A není jedinej, kamarád se odtamtud vrátil, pouštěl nás a všichni nás tam žerou. (smích)

Rhysovou vizí je, že díky Live Sessions, kterých jste se také zúčastnili, si vaše videa budou moci pustit lidi všude po světě. Jak vnímáte, že vám možná fandí někdo v Brazílii?

Pospa: Stačí, když o nás budou vědět v Evropě.

Libor: To by mě zajímalo, jestli tam někde nějakej fanoušek, co na tom frčí, fakt je.

Zajímáte se vy sami spíš o zahraniční muziku, tuzemskou nebo nerozlišujete národnost?

Ori: Já radši českou muziku. Víc mě zajímá, když se s těma lidma znám.

Pospa: Je fajn, že se takhle díky Fair Price Music dostanem k dobrejm českejm kapelám, o kterejch bychom jinak nevěděli.

Libor: U mě je to podobný. Když znáte lidi ze zdejšího undergroundu, můžete dělat koncerty sami a vytvářet tak kulturu pro město, který ji nemělo. Pak je možnost potkávat další lidi, co se na tom podílí tímhle amatérskym způsobem. Je fajn se takhle spolupodílet, žít tím, dělat zázemí pro ostatní.

Ori: Tohle je asi podstatnější část než hraní samotný, být součástí komunity.

Vy jste z Kroměříže, jaká komunita tam vzniká?

Pospa: To jsme si vypěstovali tak nějak sami, je to maloměsto, víš co. Tvoříme tam novej žánr a chodí na to mladý lidi.

Ori: Je tam komunita, zatím teda jenom kolem nás.

Pospa: Ale nabaluje se to dál a dál. Snažíme se něco předat děckám ze střední, aby nechodily na diskotéky, a tím nemyslím jen hudbu, ale i výstavy a autorský čtení.

To zní dobře, na jakých akcích se ještě podílíte?

Libor: Spolupracujeme s kulturním domem, dávají nám nějaký prostředky. Kousek od Kroměříže je Zlín, tam už je to zajetý. Otrokovice, Napajedla, tam se něco dělo. U nás dřív byly kapely, co hrály spíš zábavovej rock, a druhý odvětví byl fakt ground, to byly pecky.

Pospa: No, ty to dělali úplně stejně, akorát jinej žánr.

Ori: Snažíme se něco dělat, hodně nás ovlivňuje, odkud jsme. My trávíme dost času v Brně a pak u nás vidíme, jak se skoro nic neděje.

Pospa: Třeba tady v Praze se něco děje pořád, lidi se zajímaj, tady by byla jiná konkurence.

Berete Live Sessions jako něco, co může zvýšit vaši publicitu, a tím i pomoci vašim dalším aktivitám?

Ori: Je fajn, že máme něco hezky udělanýho, pokud chcem posílat promo, na bookování turné, koncertů. Je hezký, že to je.

Libor: Je fajn, že potkáváš v Český republice kapely, co to maj podobně, třeba po instrumentální stránce. Je dobrá možnost si po koncertě zajamovat.

Co plány na léto, pojedete tour?

Ori: V hospodě jsme si slíbili hrozně moc turné, je otázka, kolik jich bude doopravdy. (smích)

Libor: Na Moravě něco plánujeme. Loni jsme byli s Microvomit kolem Evropy na měsíc.

Ori: Chceme jet i s Penguinsmeat z Ruska, kteří s náma v lednu hráli po Čechách. Jen teď nevíme, jak to bude s prací, já a Pospa končíme studium, takže budem řešit dovolený a tak. Jsme s nima domluvený, že pojedeme do Ruska. Nás nejvíc ovlivňujou český kapely, to jsou kámoši a s těma chci jet turné nejvíc.

Pospa: Nás baví, že přijdou lidi a víš, že je to fakt zajímá, je to jiný než třeba na festivalu, kde jsou lidi, jen aby se bavili.

Takže festivaly vás nelákají?

Pospa: Tož žánrový jo.

Libor: Rádi jezdíme do Ostravy do Plánu B, tam už maj udělanou ambulanci, tam to máme rádi. (smích)

Máte nějakou vizi, čeho byste chtěli s kapelou dosáhnout?

Ori: Já mám splněno, už jsem dosáhl, co jsem chtěl.

Pospa: Jde o to, že můžeš jezdit.

(Přichází čtvrtý člen kapely a hledá poslední kazetu na prodej. Chvíli kluci debatují, jestli ještě nějakou mají, pak Pospa navrhne, že má jednu u babičky.)

Prodáváte kazety, a co vinyly, nechystáte?

Ori: Možná s lidma kolem Opavy, Přerova, maj menší label, tak se možná bude dělat takovej menší výběr.

A kazeta, o které byla řeč, to jste nahrávali kde?

Ori: Tu jsme dělali před dvěma lety u Huga.

Pospa: To jsem ani nebyl v kapele ještě.

Libor: Dělali jsme i soustředění. Tam jsme jeli tři dny předem, hodili si stany a chtěli meditovat po lesích. Songy byly nahrávaný jako jam, tak jsme šlechtili, co se dalo.

Ori: To byly Hořice, že jo?

Libor: No.

Ori: A byli jsme na koupáku.

Všichni: (smích)

Libor: To byla hlavní věc.

Ori: To bylo nejlepší, staročeská plovárna v dědině kousek od Hořic. A cédéčko jsme nahrávali na radnici s Hugem, na divadelním pódiu. Jedno odpoledne a jedno dopoledne.

To jste zvládli rychle.

Ori: Tak čtyři, pět písniček. A jednu nám Hugo smazal, zrovna nejlepší take. (pohoršuje se)

Je podstatný, aby i instrumentální skladby měly jména?

Libor: Určitě. Některý maj i texty.

Ori: Názvy písniček jsou důležitý. Ty si pojmenuješ, jak to cejtíš.

Pospa: Vertigo je třeba podle klubu.

Ori: Liborova nová se zrovna neujalo. (smích)

Pospa: Takový přesmyčky používáme.

Ori: Azuro třeba vymyslel Milan ze Safety First. To jsme se brutálně ožrali, pak se ráno vzbudíš a je takovej pěknej květnovej den a Milan zařve: Pičo, čum na to azuro.

Kterou českou kapelu mi na konec doporučíte?

Ori: Dear Deer, maj nový cédo, jsou ze Slavičína, fakt boží, s nima jsme jeli naše první turné, ty si určitě špicni.