


Projekt Book-to-Screen at KVIFF otevírá dveře literárním adaptacím
Do projektu můžou nakladatelství a literární agentury ze střední a východní Evropy, které vlastní filmová práva, přihlašovat tituly se silným filmovým potenciálem.



Do projektu můžou nakladatelství a literární agentury ze střední a východní Evropy, které vlastní filmová práva, přihlašovat tituly se silným filmovým potenciálem.



Čím déle se člověk zapouští do místního režimu, tím častěji na něj i na ulicích dotírají podivné obrazy, které by se lépe a jistěji vyjímaly na plátnech kin.



Znám lidi, co na diskuse ze zásady nechodí, protože nesnesou trapné nebo blbé otázky spoludiváků. Jiné zase žene nezkrotná touha proniknout hlouběji.



Tradičně nejrušnější zahajovací víkend za sebou zametá poslední stopy, davy v ulicích řídnou, hustota smokingů na metr čtvereční klesla na přijatelnou hodnotu.



Říkalo se tomu citlivý věk, když jsem byla malá. Zvláštní slovní spojení, které zřejmě naznačuje, že později už setrváváte ve věku necitlivém.



Filmový festival je v plném proudu, plné jsou ulice, parky, kinosály a filmová hvězda na každém rohu.



Proč vydáváme čas, energii a peníze, abychom v létě místo lezení po horách nebo plavání v moři trávili týden pobíháním mezi kinosály, když na filmy můžeme snadno koukat i doma v posteli?



Tady ve Varech je vše v pořádku a město je připraveno.



Nicméně od té doby hudební a obzvlášť koncertní snímky ve Varech vyhledávám, obzvlášť pokud se promítají ve Velkém sále.



Scéna, v níž se devět tetiček snaží umlčet dvojici mladých žen tím, že jim ritualizovaným sborovým zpěvem vyjadřují bezmeznou účast a lásku, je zatím jedna z nejmrazivějších, které jsem tu viděla.



Tehdejší hvězdou byl Robert DeNiro, který při vstupu do sálu při pohledu na shromážděný dav rezignovaně vydechl: “Oh, Jesus…”



O to smutnější bylo číst text Josefa Chuchmy, který se do určité části domácí kulturní publicistiky opřel neurvale i jalově zároveň.



Už vbíháme do cílové rovinky a že to nebyla "stovka", ale trať podobná marathonu.



Filmy běží skoro bez přestávky, koncerty a short talky taky.



I tak jde ale o výjimečný počin plný ojedinělé nálady prolínající devadesátkové prostředí bank s argentinskou prérií a hledáním svobody.






Nemuseli přitom navštívit jediný z nepřeberného množství stánků s alkoholem, hospod, barů a nemilosrdně dunících klubů, stačí se poctivě držet programové nabídky.



Chill a relax mezi filmy, to k MFF KV prostě patří.



Po pomalém, tlumeném, meditativním zážitku jdou dělat jen dvě věci, jít spát, nebo se nastřelit půlnočním filmem. Volím druhou možnost.



V honosně působícím Puppu otevírá projekci festivalová znělka s Dennym DeVitem. Nepatří mezi mé nejmilejší, ale na rozdíl od některých jiných není nudná.



Dalšími hosty Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary budou skotský herec, režisér a producent Ewan McGregor a švédská herečka Alicia Vikander.



Oficiální zahájení a zakončení měli jako již tradičně v režii bratři Cabani, můj festival byl ohraničený dvěma fascinujícími hudebními filmy.



Karel Och v jednom rozhovoru na otázku, jak se vlivem covidu změnila témata filmů, odpověděl, že se objevilo mnohem víc filmů o lásce. Je to tak, ve Varech?



Třináct filmů a zatím z toho byl vždycky minimálně podnětný zážitek. Jedním z nejlepších byla Zapomenutá země islandského režiséra Hlynura Pálmasona.