Takový nenormální deník jedné normální puberťačky (Deník Anne Frankové)

Deník Anne Frankové patří k jednomu z nejdůležitějších dokumentů o 2. světové válce a nacismu. A to přesto, že válečné šílenství a bezmoc civilistů, zejména těch židovského vyznání, v něm hraje "pouze" rámcovou úlohu. Jde o autentický a mrazivý otisk doby.

Co se týče komiksu, téma holocaustu nejvýrazněji reflektoval Art Spiegelman ve svém geniálním opusu Maus (vycházel v letech 1978-1991). Jeho význam dokumentuje fakt, že šlo o první komiks (grafický román), který získal Pulizterovu cenu. Spiegelman prokázal, že zdánlivě lehký žánr, za jaký byl komiks do té doby považován, dokáže čtenářům zprostředkovat věci velice vážné a temné.

Důvod, proč se Deník Anne Frankové objevuje v komiksové adaptaci, je jednoduchý. Komiks je pro mladé čtenáře, kterým je Deník určený především, přístupnější než "obyčejný psaný text". Před autory stál komplikovaný úkol, jak citlivě přenést bohatost literární předlohy do komiksové zkratky, aniž by porušili pietní auru, kterou díla tohoto ranku zákonitě mají.

Scenárista Ari Folman a výtvarník David Polonsky (společně např. komiks Valčík s Bašírem) si ošemetné situace byli dobře vědomi a na jejich přístupu je to poznat. Kdyby Deník do komiksu překlopili doslovně, zabralo by jim to dle jejich vyjádření asi deset let a vzniklo by na 3 500 stran. Tudíž autoři zručně pokrátili, zhutnili a zrytmizovali vyprávění, aby odpovídalo komiksovým potřebám. Polonsky si udržel výtvarnou originalitu a svěží přístup a nejsilněji působí stránky vykreslující ponurou válečnou atmosféru a často groteskní představy o životě tam venku či o budoucnosti.

Zároveň autorská dvojice zachovala hlavní motiv celého díla. Na pozadí válečných hrůz totiž autorka deníku popisuje své dospívání, starosti a strasti, které se nijak fatálně neliší od trápení současných puberťáků. A místy tak Deník může připomínat komiksy Rainy Telgemeierové (Úsměv, Ségry, Duchové). Anne Franková zkrátka neřešila, jestli přežije, zajímaly ji věci, které byly a jsou v jejím věku opravdu důležité – jak nás vnímá okolí, mezilidské vztahy, probouzející se sexualita.

Neznamená to, že by Annu Frankovou válka nezajímala, jen její přítomnost prosakuje do jejího každodenního života tak nějak přirozeně, automaticky. O to bolestnější je náhlý konec, jemuž předchází vzrůstající optimismus a nadějné vyhlídky. Přestože každý čtenář ví, jak to dopadne, krutost okamžiku ho bez milosti zasáhne.