Takže jako sumeček? (The Counselor)

Na režijní sesli všemi velebený Ridley Scott, herecké obsazení, pro které by leckdo obětoval palec na pravé noze. Novinka Cormaca McCarthyho měla jít na plátna kin s velkou pompou (vyšel i scénář v knižní podobě), ale diváci ji moc nadšeně nevítali. Ono není snadné prodat Honzovi z horní dolní snímek, ve kterém Cameron Diaz souloží se žlutým Ferrari nebo kde dekapitování probíhá zásadně pomocí pomalu se stahujícího ocelového drátu. Děj je prostý. Fassbenderův konzultant zatouží po větším finančním obnosu, aby mohl svou snoubenku zahrnout ještě větší porcí přepychu a luxusu než dosud. Smluvená převážka drog přes mexické hranice ale nevyjde podle plánu a kartel chce odstranit všechny, kdo by v tom mohl mít prsty. Konzultantem počínaje.

Po vlažně přijatých orchestrálkach Marca Streitenfelda se Scott poohlédl po nové krvi a našel ji v britském skladateli Danielu Pembertonovi. Převážně televizní skladatel, který si od prvního setkání se slavným režisérem prý sliboval jen historku do hospody, dokázal vtisknout příběhu pádu slizkého právníka do septiku chytlavý a efektivní tematický podkres. Pembertonův přístup k látce je přímo osvěžující. Pro takhle temný příběh bylo snadné sáhnout po osvědčených postupech, ale místo toho dostáváme až westernové melodie střihnuté hispánskou hravostí.

Drtivou většinu stopáže odedřou kytary. Od pomalého vybrnkávaní na akustiku k vyšponovanému elektrickému kvílení strun. V některých částech je cítit mírný Morriconeho vliv a nejde jen o typické pohvizdování. Střídají se tu dvě polohy. Tiché táhlé kytarové motivy, ke kterým se přidávají smyčcové nástroje s romantičtějšími tóny, anebo rychlejší, napínavější kusy. No a pak je tu ona velmi uvolněná poloha (ve filmu použita výhradně pro scény s fekálním vozem), která se naplno rozezní až v titulkové Desert Star Septic, ovšem její úvodní náznaky nese už titulní The Counselor. Pemberton chytře používá k tvorbě napětí elektroniku a skladby A Warning (Moral Decisions), A Rare Stone (A Cautionary Tale), World You Have Created dotváří skrze kytarové textury a lehké klepání hůlek.

První náznaky divočejších tónů jsou slyšet v Confrontation & Conspiracy, ale křídla naplno rozvinou až v pohlcující Escape, která se vyznačuje úžasnou energii s temnou pachutí a mrazivým závěrem na elektrickou kytaru, doplněnou nevtíravými perkusemi. Vanish In a Heartbeat s kvílivým elektronickým závěrem jsou až protivné a Hotel Paranoia představuje tíživou a nepříjemnou atmosféru. Pomyslnou korunu téhle frenetické skupiny nese Wire to the Head, která provází Pittova Westraye Londýnem. Piano, chaotické techno tóny a elektronický hlas. Odvážný, ale perfektně fungující kus, jeden z nejlepších. Výjimkou Konzultantova převážně kytarového podkresu je klasická skladba s jemnými tóny na piano A Glorious Woman z nejspíš jediné opravdu ryzí romantické scény, na které stojí vztah hlavního páru i celý snímek. Ale i romantické téma má nad sebou plíživou temnotu.

Daniel Pemberton přišel pro Scottův thriller s nezvyklou, ale podmanivou hudbou, aniž by narušil McCartyho typicky strohou naraci a atmosféru. Pozoruhodný kus, který by neměl minout vaše ucho.