Články / Reporty

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek | Články / Reporty | 30.08.2020

„Nejdříve přijde pila, pak záběr na vodopád, hotel a lesy, ze kterých stoupá pára.“ S Ondřejem Štindlem u stolu rekognoskujeme záběr po záběru znělku Twin Peaks, která právě zní nad mokrou zahradou Kralovy vily, a náramně se u toho bavíme. B4 právě dohráli svou maturitu z Kraftwerk a PPU, úplně jsem zapomněl, jak moc mě jejich Die Mitternachtsmaus baví. Naživo dostávají krautrockové verze německy zpívaných písní Plastic People of the Universe ještě další rozměr. Libor Staněk, dramaturg přehlídky Vivat vila, si jako náramný fanoušek českého undergroundu právě tuto podobu B4, která už nějakou dobu nevystupuje, objednal. V Prachaticích, na samotném prahu Šumavy, toho ale bylo k vidění daleko víc, festival postavený okolo aktivit spolku Živá vila se vyloženě vydařil. Akce, kde zvukař v pauzách mezi kapelami pouští soundtrack k Twin Peaks, nemůže dopadnout špatně.

Festivalový happy end ale přišel už několik týdnů před samotnou akcí. Cílem festivalu Vivat vila byla záchrana funkcionalistické budovy Kralovy vily, kterou měl spolek před několika lety krátce v užívání, aby ji posléze byl nucen vrátit zpět do péče města. Tam ale vila opět chátrala, i proto vznikl festival, který měl původně obsadit historické centrum a upozornit na nečinnost okolo budovy. Nakonec byla architektonická památka opět vložena do rukou spolku, a tak bylo možné dvoudenní festival uspořádat právě tam. Celý příběh okolo vily byl podrobně popsán zde, už při letmé prohlídce objektu je zřejmé, kolik za těch několik týdnů pořadatelé udělali práce. Odměnou jim byla návštěva okolo 250 diváků, což vůbec není špatné číslo. „Na Prachatice dobrý,“ směje se po posledním koncertě v sobotu v noci místní rodák Ondřej Bambas (Česká televize, Český rozhlas Vltava), který celý festival moderoval. Nejen na Prachatice, dodávám, a moc rád.

Zmiňovaná Kralova vila, okolo které se celý festival točí, působí skutečně impozantně. Baví majestátní otevřené prosklené průčelí, stejně jako zachovalé schodiště nebo balkónek v patře, u kterého byla umístěna kavárna. Součástí programu byly komentované prohlídky, pořadatelé se snažili snad každý roh vyplnit nějakou aktivitou – dole pod schody našla místo nášivkárna, nahoře vedle kavárny zase swap a svůj humorný textil přivezli i Knedlo zelo wear. A když už nebylo do místnosti co dát, tak se tam alespoň udělala chill out zóna. Zjevná pečlivost věnovaná drobným detailům, které měly na pohodlí návštěvníků zásadní vliv, způsobila, že se u vily asi každý cítil jako doma. A to nejen návštěvníci, ale i kapely, což většina z nich stvrdila skvělými sety. Souhra Šimanského s Niesnerem nutí k dojetí i zamyšlení, které se ale nátlakem Kaplan Bros. rázem změní v tanec. Bráchové svůj pověstný drive během pauzy rozhodně neztratili, vlastně naopak – nové věci jsou téměř raketové. Povedené sety odehráli Fotbal, Please the Trees nebo skoro domácí Kalle s akustickou kapelou, kteří ve vile vystupovali podle svých slov již potřetí. Breathing z kompilace Full Moon 10 je naživo naprosto kouzelná. A na brněnské Sinks se ve vile dokonce pogovalo. Asi nejvíc překvapili Billow, jejichž nové písně jsou mnohem popovější a otevřenější než dříve, s nečekanou dávkou zcela odlišné energie. Krása.

fotogalerii z festivalu najdete tady

Skvělí Dingo dohrávali hodně dlouho po původně plánovaném konci, skandované vyvolávání je donutilo hned ke dvou přídavkům. Tajuplná aura kolem téhle pražské kapely přesně zapadla do opojné a útulné atmosféry v zahradě vily. Možná i proto v průběhu jejich koncertu konečně přestalo pršet, sobotní celodenní déšť byl jedinou chybkou na kráse báječného víkendu, ale nevypadalo to, že by to někomu vyloženě vadilo. Obě stage byly dostatečně v bezpečí, do vily neprší a pod stan také ne, stejně tak bylo všude dostatek místa pro odpočinek, nějaké to jídlo z místních zdrojů nebo jen drobný pokec, kterých v zahradě probíhalo spousta. Ani po posledním koncertě se nikomu nechtělo domů, jak to tak na povedených akcích bývá.

Po chvíli se vydávám pomalu do města, někteří nadšenci ještě míří do místního klubu Hrozen na after party, mě včerejší ukázka místního koloritu stačila. Raději usedám na lavičku na náměstí a přemýšlím. Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu. Otázkou je, zda se uchytí v plné konkurenci mnoha dalších akcí, které se letos nemohly uskutečnit, zda se ho vůbec povede do nabitého festivalového kalendáře zařadit. (A velmi podobné to bude s naším Moody Moon Noizem.) Jenže ono nejde jen o to vměstnat se do nějakého seznamu, ale dělat věci, které nám přijdou důležité. Tohle by možná mohlo být i poučení z tohoto bláznivého roku. „Beru to tak, že když zachráníme vilu, zachráníme tím kousek našeho světa,“ říká moc hezky Libor v rozhovoru, na který odkazujeme výše. Přesně tak to je. A každý jednotlivý kousek je mimořádně důležitý. Byla by škoda se jich dobrovolně vzdávat.

Info

Vivat Vila!
28.–29. 8. 2020
Živá vila, Prachatice

foto © Mária Karľaková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Please don’t kill my vibe again (Hadone)

Dominik Polívka 06.02.2023

Snaživé promo na sociálních sítích ale s nízkou účastí nic nesvedlo, taky nebylo poznat, kdo přišel kvůli Bonnetovi a kdo se tu ocitl náhodou.

Nejlepší texty Full Moonu 2022: Domovy (Vivat Moody Moon Noize Vol. 3)

Kyril Bouda 26.01.2023

Cesta k víře není jednoduchá, devítihodinový trip napříč tuzemskými drahami i silnicemi je dobrodružstvím svého druhu.

ESNS 2023 – To nejlepší

redakce 23.01.2023

První dojmy od zástupců redakce a dalších kolegů či přátel najdete níže, podrobnější report čekejte v březnovém čísle Full Moonu.

Řešit skrze sebe víc to venku než se cyklit uvnitř (Galerie Průchod / Off Format)

Minka Dočkalová 14.01.2023

Dvě originální brněnské galerie si na stejný čas připravily otevření výstav, přičemž obě měly jednoznačně co nabídnout.

Když hodíš plechovku s rajskou polévkou na plátno (Ways of Freedom)

Jiří Přivřel 13.12.2022

Vídeňská Albertina Modern vystavuje abstraktní expresionismus. Od Jacksona Pollocka k Marii Lassnig.

Až do masa (Porridge Radio)

David Stoklas 12.12.2022

Vzhledem k úpěnlivosti, s jakou Porridge Radio podávali emotivně náročné písně, v nás museli něco zanechat – třeba otevřené rány.

Laskavý úsměv satanisty (Zeal & Ardor)

Václav Valtr 10.12.2022

Když se vepředu utvořil kotel, utrousil: „Pamatujte si, když někdo spadne, tak mu pomozte vstát, když to neuděláte, jste pěkný hovada.“

Člověk na rozcestí světla a temnoty (PAF Olomouc 2022)

Aneta Kohoutová, Šimon Macek 07.12.2022

Ty čtyři dny pod střechou Konviktu ve mně vyvolaly hluboký pocit mentální závratě. Stav, ve kterém se podpisu na smlouvě s ďáblem rovná náš tichý souhlas se stavem věcí současných.

Pod tíhou strun (Michael Gira & Kristof Hahn)

Jiří Procházka 07.12.2022

Swans mají rozpracovaný nový materiál, který začátkem roku vyšel ve strohých demoverzích na fundraisingovém albu Is There Really a Mind? Co z něj Gira zahrál?

Sohnovo krasosmutnění na domácím ledě

Jiří Přivřel 05.12.2022

Bouřlivě přijatý návrat ztraceného Syna.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace