Novodobý Faust žije a nová smlouva posvěcená glazurovými vokály upravuje vztah mezi popovým kýčem a thrillerem.
Album Lost hlásá, že Trentemøllera už nic nespasí. Zatracen k prozřetelnosti opět triumfuje. Opět volí plastický zvuk, místy líný, ale stoprocentně puntlig rytmus, a opět si vypomáhá noirovou dramatizací. Už je definitivně jedním z nejčitelnějších producentů, se zralými ženami na přídi se promenáduje od zmíravých balad až k retro synthpopu, s minimalistickou kytarou a důrazem na detaily, které máme rádi (např. dva tóny kytary na konci každé fráze ve skladbě Candy Tongue, které ji protáhnou do ztracena). Rozkročen na stabilním dvounoží operuje s PRODUKCÍ (hřmotnost Trails, Never Stop Runnig nebo River of Life) a s PÍSNĚMI, načež afrodiziaka The Dream, Deceive nebo chórové Gravity nabíhají bez prodlení.
Trentemøller v podstatě opakuje úspěch předchozí desky Into the Great Wide Yonder za využití naprosto stejných estetických prostředků i donucovadel. Still on Fire začíná přesně tím býčím vzpíráním, pro které milujeme Moan nebo Evil Dub, a Candy Tongue nebo Dream nutně evokuje mistrovský singl Even Though You’re with Another Girl. Tím ale přesvědčuje, že i populární forma v rukou vnímavého stále vzkvétá a jeho pastiš neslábne, podle zákona Agathy Christie umí i posté napnout. Lost je album znovu natolik podmanivé, že provokuje k velmi okázalým pohybům a chtíč přednáší jako výsost intelektu. Málokdo dokáže takto vzrušovat. Existencialitě Trentemøllera se vyrovnají z posledních týdnů snad jen nezpochybnitelní Moderat či Tricky. Ten je zřejmě bratrem v hříchu a jeho nezničitelné tracky z dubnového False Idols pracují s identickým přesvědčením. Formulujte při poslechu.
Popkultura ovlivňuje naše volby možná déle a intenzivněji, než jsme si ochotni připustit. Hrdinové obrazovek nám „nenápadně“ radí, jak se oblékat, co jíst, jakým práškem prát prádlo, jakým vozem jezdit a kam se vydat na dovolenou.
Každé její album představuje nejen umělecký posun, ale taky autentický záznam dospívání v jeho nejintimnější podobě. Komentovaná diskografie.
Ďábel nosí Pradu, Konkláve, Hunger Games nebo Spotlight. Ale také nadšenecká Žranice, kterou Stanley Tucci spolurežíroval a podílel se i na jejím scénáři, nebo povedená gastro komedie Julie a Julia, kde s velkou elegancí, vášní a náklonností k věci ztvárnil podporujícího manžela ikony amerických televizních kulinářských shows Julie Child.
Aktuální alba jsou plná zašlých sluncí, stejně jako bezprizorních nadějí, dojde na explicitní slovník ostrovních humoristů, i éterické zurčení, které je ve skutečnosti páráním tělesných útrob bez závislosti na genderu. Silný týden.
V kuchařkách navzdory rozšířeným představám nejde o recepty. Knihy o vaření jsou pořád především knihami — a za všeho nejvíc záleží, jestli dokážou vytvořit svébytné univerzum. Člověk si musí kuchařku obydlet, pochopit její vnitřní logiku, morálku, nechat se omámit vypravěčem, aby si z ní mohl něco odnést. Aby v něm vskutku zůstalo i něco z ingrediencí a postupů, na nichž to údajně celé stojí.
Radio fm, edice sváteční počas rýchlej jazdy. Říkal taky někdo okurková sezóna?