Ten krutý kabaret (V jako Vendeta)

Ach, překrásná to idea, kdy se jeden stane nástrojem spravedlnosti a vykoná pomstu na těch, kteří jak pijavice vysávají obyčejné lidi, parazity rochnící se v moci jako prasata v pomejích.

Dnes je čtyřiadvacátého listopadu a parlament hoří, bílá maska Guye Fawkese se směje, tvář pod ní už ne. Ta tvář je totiž tvoje, tvoje nebo tvoje. Guy Fawkes představoval a představuje tu část lidského já, která se dere na povrch, když systém selhává, tu část, kdy nespravedlnost, korupce a nesvoboda vládne světem, tu část, která nevypne zprávy, i když je bolestivé jen je sledovat. Ty falešné úsměvy, polopravdy, takzvanou profesionalitu. Emoce bez informační hodnoty, ach ano. Je to jen krutý kabaret.

Není to stejný svět. Nejde o totalitní Británii, ve které trpí hlavní hrdinka Eva, kterou bída vrhne do náruče prostituce a posléze i utrpení, je to jiná forma nadvlády, ale kdyby jen Moore a Lloyd tušili, čemu dávají vzniknout a jak groteskně bude jejich dílo odrážet budoucnost skutečného světa, možná by se zalekli. (Masky Guye Fawkese jsou už v ulicích. Pořídit si ji za nevelký peníz můžete i vy v nejbližším papírnictví.) Možná ani nechtěli projít touhle zákrutou, když poprvé dávali dohromady dějovou linku, ale jak už to bývá zvykem, z malých nápadů se stávají ty velké samy, někdy i bez vědomého přispění.

Netrefili jen rok. 1997 byl ještě poměrně rošťácký a rozverný, byla to jen předehra. Uplynulo o několik let více, než se přišlo na to, že demokracie může být zneužita jako nástroj proti samotnému lidu. Stačí, když se bezohlednost a hloupost dostanou na správná místa a máme tu novou formu nadvlády. Jen prolhanější než ty předchozí. Kde je náš V?

Fawkes je symbolem změny, ale V je symbolem anarchie, anarchie, ze které se země obrodí. Buřičství, které v menších formách vidíme i dnes (Snowden, Assange) a které prohrává ten předem prohraný boj za zvuků nezájmu a nudy. Opravdu je nutné podrobit člověka takovému utrpení, aby prozřel, aby pochopil, že musí bojovat?

Už je to přes třicet let, kdy první sešity maskovaného V obsadily mysl prvních čtenářů a stále jde o jedno z nejzásadnějších děl moderního komiksu, můžeme mu vyčítat drobné chyby v konzistenci, ale neodepřeme mu poselství, které zanechává v mysli, a co je důležitější v mladé mysli, která si z téměř revoluční zápletky, poutavého příběhu a Lloydovy ponuré atmosférické kresby odnese to hlavní. Myšlenku, že spravedlnost je prodejná děvka, a je jen na nás, abychom ji hlídali. Protože jak správně podotýká pan V: „Spravedlnost bez svobody nemá smysl.“

Zapomeňte na filmovou adaptaci, komiksový V je mnohem prokreslenější. V překladu Richarda Podaného vydal BB/Art v roce 2005. Ave Atque Vale, V.